"Američtí stafordšírští teriéři i stafordšírští bulteriéři bývají často představováni jako krvelační agresivní psi. Jejich majitelé ale vědí, že jejich vztah k člověku je naopak tak plný zájmu a přátelství, že to až může obtěžovat," vysvětluje Vladimíra Tichá z Českomoravské kynologické unie.
Nejúčinnější je výchova od štěněte
Vše se dá vyřešit výchovou. Není rozumné trestat psa, který dává najevo náklonnost. Někdy jej stačí zaměstnat a dřív, než začne nevhodným způsobem projevovat svoji radost, mu například nabídnout hračku.
Někteří výcvikáři doporučují psovi zmáčknout tlapku tak, aby mu to bylo nepříjemné. Pes si nemilý pocit spojí se svým chováním: skočil jsem na pána a nebylo to příjemné, raději ho tak vítat nebudu. Potěšující také je, že i stafordi časem přijdou trochu k rozumu a intenzita vítání se zmírňuje.
Vůbec nejlepší je ale pracovat na poslušnosti a v okamžiku, kdy pes na člověka skáče, dát povel: "Sedni!" Pokud pes poslechne, je třeba jej hodně chválit a třeba i odměnit pamlskem. Většina psů po krátké době místo skákání před majitelem v očekávání něčeho dobrého i bez povelu poslušně usedá.
Ve vztahu se psem by měl člověk rozhodovat o tom, co je vhodné a co ne. A čím dříve si vytvoří jasná pravidla typu "Já jsem pán a ty jsi pes, který mě poslouchá", tím lépe. "Ve štěněcím věku se správného postavení psů a lidí v hierarchii smečky dosahuje daleko snáze než u dospělých psů," radí kynoložka Tichá.
