První sadu modelové železnice dostal šestačtyřicetiletý Radislav Wimmer jako dítě od rodičů. Současné kolejiště o rozměrech 5,25 krát 2,6 metrů začal budovat v měřítku 1:87 od roku 1989. S přestávkami na něm pracoval patnáct let. V roce 2004 kolejiště zprovoznil ke svým čtyřicátým narozeninám.
Od té doby přibyla spousta dalších věcí - vznikla nová odstavná nádraží a depa prošla rekonstrukcí. V současné době má kolejiště skoro 300 metrů, 70 výhybek, provoz řídí 900 telefonních relátek.
Jako ve velíně
Kolejiště je analogově řízené, jeho provoz řídí stovky telefonních relé a soustava tří ovládacích panelů nemálo podobných těm skutečným na železnici.
"Některá kolejiště v Česku budou jistě větší, třeba v modelářských kroužcích, ale v domácích podmínkách je jedno z největších," tvrdí Wimmer. "Nedokážu to přesně určit, je mnoho modelářů, kteří nestojí o publicitu a ostatní o nich prakticky neví," vysvětluje.
Wimmer se ale svým kolejištěm pochlubí rád. Fotografie, videa a například i virtuální prohlídku kolejiště mohou zájemci najít na stránkách www.kolejiste-zdar.wz.cz. S vláčky sice jezdí hlavně s kamarády, ale pokud někdo projeví zájem a domluví se předem, provede kolejištěm i další fanoušky železničních modelů.
Přesnou cenu svého podkrovního království Wimmer tají, ale naznačuje, že kolejiště má hodnotu nového lepšího auta. Například jen lokomotiva a souprava vozů vojenského vlaku stála 18 000 korun.
"Modelařina je drahá. Když jsem začínal, stál vagonek třeba sedm korun, dnes dám i stokrát víc," poznamenal modelář.
Na kolejišti je pořád co dělat, teď například vymýšlí vnitřní osvětlení vlakových souprav. "Když se zhasne, jsou osvětlená nejenom kolejiště, ale i uvnitř vagonků se svítí. Přes okna jsou ve vozech vidět i cestující, kteří si pro svoji cestu vybrali právě tento vlak. Je to vynikající pro relaxaci, sednu si, dám si skleničku vína, pozoruju večerní provoz - je to lepší než tři orgasmy," říká Wimmer se smíchem.
Na ploše je kolem 130 metrů kolejí, na odstavných nádražích je dalších přibližně 140 metrů. V kolejích je položeno kolem 70 výhybek. "Neviděl jsem v Česku kolejiště, jehož provoz by řídilo 900 telefonních relé, to je zřejmě unikátní," řekl Wimmer. Reléové skříně jsou umístěny v rámech pod kolejištěm, všechno je propojeno pěti kilometry kabelů.
Krajinu modeluje do nejmenšího detailu
Členitá krajina kolem kolejí připomíná Vysočinu. Mezi stanicemi Karlovice, Jedlová a Kamenný vrch se ukrývá mnoho detailů, které odhalí jen pečlivý pozorovatel. V lese nad tratí například hoří oheň skupiny trampů, na hřbitůvku stojí pozůstalí kolem vykopaného hrobu. Za zadní stěnou autobusové čekárny se k sobě vine dvojice milenců. U železničního přejezdu se právě stala dopravní nehoda a zasahují tam záchranáři.
Radislav Wimmer je vyučený železničář, na průmyslovce v Břeclavi pak vystudoval obor doprava a přeprava. Deset let pracoval na dráze, potom u profesionálních hasičů, teď je majitelem prodejny s elektrotechnikou. S manželkou se seznámil v železničním učilišti. "Sice mi nepomáhá, ale má pro mého koníčka velké pochopení," říká Wimmer uznale.
Před půdou rodinného domu, skrývající sen většiny železničních modelářů, projdou návštěvníci koutkem připomínajícím skutečnou železnici. Vedle skutečné výhybky stojí návěstidlo, jsou tam drážní telefony, výpravka, nádražácké čepice, lampy a další věci, které už běžně nejsou příliš k vidění. "Lidé aspoň hned poznají, kam vstupují," poznamenal Wimmer.
za železnicí do restaurace
|
Koho fascinují modely vláčků a nemá doma prostor ke stavbě kolejiště, může se jít pokochat mašinkami do sítě restaurací 
