Jako začínající novinář jsem sledoval, jak na stadionu v Řepčíně s jednou tribunou slavil dorostenecký titul. Jak pak naskočil za olomouckou Sigmu do ligy.
Jak po tréninku dělal slalomy a střílel levou i pravou nohou. Jak jsem díky jeho fotbalovému myšlení a ladnému vedení míče o něm psal coby o malém olomouckém Mozartovi. Jak debutoval v reprezentaci. Jak přestupoval do Plzně. Jak vyhrál titul. Druhý. Třetí.
Jak dal nezapomenutelný gól v Lize mistrů na půdě Manchesteru City. Tušil jsem, co mi teď oznámí. Tušil a doufal, že si to šikovný záložník, co se tolik odlišuje od škatulky typický fotbalista, ještě u kávy a minerálky rozmyslí. „Bohužel,“ usrkne Tomáš Hořava.
Dětem říkám: Když je nějaká změna, musíte být statečné. Tak teď musím jít příkladem.
