Právě měl za sebou odpolední trénink s novými spoluhráči. Olomouc posílil na hostování do konce sezony bez opce na přestup. Sportovní ředitel Sparty Tomáš Rosický s ním pořád počítá, i proto prodlouží na Letné smlouvu.
Sparta pustila útočníka Juliše do Olomouce |
Na jaře chce v lize oživit své jméno a pomoct desátým Hanákům, kterým chybí zraněný hroťák Nešpor, Yunis zase čeká na první branku a mladík Chytil sbírá zkušenosti.
O tom, že góly dávat nezapomněl, napovídá jeho podzimní bilance za béčko Sparty ve třetí lize: jedenáct zápasů, jedenáct zářezů.
Proč Sigma?
Jsem moc rád, že jsem tady. Byla to první varianta. I Sparta mi to doporučila, trenér Jílek říkal, že by to pro mě bylo nejlepší. Olomouc měla zájem, takže jsem vůbec nad ničím nepřemýšlel.
Co vám pověděl někdejší kouč Sigmy Jílek o Olomouci?
Všechno mi doporučil - kluci dobrý, podnebí dobrý. Hlavně fotbalově že by mi to mohlo vyhovovat.
Nechat si vás nechtěl?
Nebylo to tak, že bych byl vyháněný ze Sparty, ale byl bych třetí útočník. To mi bylo řečeno. Tetteh s Kozákem by byli přede mnou a já bych mohl čekat, jestli se zraní nebo budou hrát špatně. A v mé pozici, kdy jsem ligu dlouho nehrál a jsem konečně zdravý, bylo ideální jít hrát ligu do Olomouce.
V Bohemce vám to v minulé sezoně kvůli zranění nevyšlo, ve Spartě jste na podzim hrál jen třetí ligu. V jaké jste formě?
V Bohemce jsem si zlomil chodidlo, byl jsem tam rok mimo, to už zavánělo průšvihem. Naštěstí mi to v Belgii operovali a už je to dobré. Mohl jsem hrát půlrok za béčko, chodil jsem i na lavku áčka. Byl to pro mě ideální zajížděcí půlrok, nebyl jsem pod žádným tlakem. Rok jsem předtím nehrál, teď jsem si hrál za béčko v klidu, nabral jsem sebevědomí. Myslím si, že jsem docela v pohodě.
Už to nezavání průšvihem?
Ne, už je všechno v pořádku. I když se mi to třikrát obnovilo, bolelo mě chodidlo, jako kdybych tam měl střep. Trénoval jsem individuálně, pak jsem šel s týmem, ale při plné zátěži mě v tom zase píchlo. A zjistilo se, že mám úlomek v chodidle, který nesrůstá a musí se vyndat. V Čechách to neuměli, v Belgii naštěstí ano. Pak to ještě trvalo čtyři měsíce, protože to bylo zranění zespodu, které se blbě léčí. Se třímilimetrovým úlomkem jsem byl skoro deset měsíců mimo.
S jakými ambicemi do Sigmy přicházíte?
Odehrát co nejvíc minut, pomoct týmu a dát nějaké góly. Nejsem ten, který by vyhlašoval, že dá dvacet gólů, to vůbec.
Tak deset?
Budu rád za každý gól. Hlavně být prospěšný týmu, aby nás to všechny bavilo, to je to nejdůležitější.
„S panem Rosickým máme velmi dobrý vztah. Snad ví, že jsem dobrý fotbalista.“ |
Po peripetiích už by to chtělo se v lize zase připomenout, že?
Jo, hlavně o to šlo. Mohl jsem zůstat ve Spartě a být třetí útočník, můžu vyhrát nejlepšího střelce ČFL, ale to je k ničemu. Doufám, že oživím svoje jméno, jak říkáte, a nastartuju kariéru tam, kde byla před třemi roky. Ale bohužel zranění mi to nedovolila. Pak už to bylo těžké.
Dal jste gól Laziu, od té doby vaše kariéra upadá.
Na ten gól už si moc nepamatuju... Ale i potom další sezona za pana Holoubka byla fajn. Byl takový boom, že jsem k tomu přišel jak slepý k houslím. Nevěděl jsem, co se děje, dával jsem góly. Pak nad tím začne člověk přemýšlet, je to těžší a těžší. Jedno zranění, druhé a už to šlo všechno do kopru. V životě jsem spokojený, ale taky jsem doufal, že kariéra bude někde jinde. Teď jsem hrozně rád, že jsem tady. A udělám všechno pro to, abych byl prospěšný.
V pětadvaceti letech není důvod něco balit.
Ligu mistrů za Liverpool už asi nevyhraju, ale myslím si, že ještě nějakou kariéru z toho jde udělat.
Hostování neobsahuje opci na přestup, Sparta s vámi pořád počítá, máte prodloužit smlouvu. To povzbudí, ne?
My s panem Rosickým máme velmi dobrý vztah, on doufám ví, že jsem dobrej fotbalista. Smlouvu podepíši v nejbližších dnech. Třeba tam ještě někdy hrát budu. Nechci vyhlašovat, že jsem se sem přišel rozehrát, přišel jsem oživit svoje jméno. A jestli pak to bude ve Spartě, někde jinde, nebo třeba tady, to se uvidí.
Fotbalistům z Prahy se moc na Moravu nechce. Vy jste s tím problém neměl?
To jsem měl dřív, teď jsem to tak vůbec nebral. Těším se na fotbal. Nemám s tím žádný problém, je to v podstatě na chvíli. Mám malou holčičku, to je jediná komplikace, že si musíme sehnat byt, abychom se cítili komfortně, protože chci, aby tady byli, a oni tady chtějí být.
Znáte někoho ze sigmáků blíž?
Moc ne. Jen s Honzou Štěrbou jsem byl v nároďáku. Znal jsem Chorého, Ševčíka, ti už jsou pryč. Znám ještě Davida Housku, když byl na srazu s devadesát trojkama, ale že bychom si psali, to ne. Když jsem sem jel, psal jsem Honzovi Štěrbovi, jestli se mám něčeho bát, uklidnil mě, že nemusím.
Už víte, co od vás očekává trenér Látal?
Bavili jsme se jen lehce, v jaké jsem kondici, protože jsem byl teď týden nemocný, jinak bych odjel už do Turecka za týmem. Víc teprve probereme.
Za Sigmu stihnete před startem v Teplicích jen generálku. Je to komplikace?
Třeba bych v Turecku hrál tři zápasy špatně, to by byla komplikace. Jsem rád, že stihnu aspoň jeden zápas, byla i varianta, že pojedu s áčkem Sparty do Španělska, kde bych nic neodehrál a připojil bych se až v pondělí. Druhé kolo proti Spartě hrát nemůžu, takže budu mít pak čtrnáct dní na dotrénování a sžití se s týmem.
Posílily vás poslední roky těžké na psychiku?
Bylo to hodně náročné. Nad vším přemýšlíte, když ležíte doma. Naštěstí se mi pak narodila holčička, takže ta mě postavila na nohy. Jak jsem měl zlomené chodidlo, byl jsem celý rok s malou. Bral jsem to tak, že je moje povinnost být teď otec a pak se vrátím k fotbalu. Samozřejmě jsem trénoval, jen víkendy jsem byl doma, protože jsem nehrál zápasy. Zranění je pro každého sportovce na hlavu, když se tím živí. Ne že bych přemýšlel, co budu dělat jiného, ale bylo to hrozné, protože se to furt opakovalo a doktoři v Čechách mi řekli, že to neumí operovat, že je to riziko, že je tam hrozně nervů. Naštěstí mi můj manažer pak domluvil Belgii a tam se to snad spravilo. Nosím ortopedické vložky.
Chuť dávat góly máte značnou?
Velikou! Dával jsem je v béčku, sice v ČFL, ale útočníkovi je jedno, kde dává góly. I Lafata na tréninku se dvěstěkrát radoval, že dal gól do prázdné brány. Věděl jsem, že potřebuji hrát výš, ale aspoň jsem za ten půlrok pochopil, že zase hraji fotbal. Teď to zase můžu rozjet.
Proč s číslem 39?
Malá je narozená 3. 9. Ve Spartě jsem měl třicítku, tady ji má gólman Buchta. A pak tam nic moc nebylo. Na výběr byla čtyřka, to jsem říkal, že bych byl jak Pavel Nedvěd.
