Když kopal za sparťanský dorost, s obdivem sledoval jednoho hubeného mládence, který to už jako teenager dotáhl do áčka. Byl o pět let starší, Tomáš Rosický se jmenoval.
Daniel Kolář mu tehdy při zápasech Ligy mistrů podával míče, a dokonce mu dělal komparz při natáčení reklamy. „To už Rosa patřil Dortmundu. Přijel na Letnou a já mu nahazoval balony, aby je mohl nakopnout do dálky. Než se kameramanovi povedly správné záběry, dost jsem se nadřel, pro každý ten odkopnutý míč jsem musel doběhnout,“ vzpomíná Kolář s úsměvem.
Dost možná se za pár dní na Letné potkají znovu, ve velkém fotbalovém šlágru.
Zatímco Rosického Sparta se ošklivě trápí, Kolář dorazí v neděli jako vůdce Plzně, která zatím vyhrála všech devět ligových zápasů.
Nevšední příprava na šlágrStředeční trénink měl v Plzni neobvyklou podobu. Dorazily děti z dětských domovů, které kreslily obrázky svého oblíbeného sportu. Vítězové jednotlivých kategorií si zatrénovali s vedoucím týmem ligy. „Je dobře, že jsme jim udělali radost,“ řekl kapitán Roman Hubník. |
Přidat desátý vítězný korálek právě se Spartou, to by bylo terno.
Upřímně? Možná to vyzní blbě, ale já jsem se do Plzně nevrátil kvůli statistikám a rekordům, ale kvůli tomu, abych vyhrával. Abych vyhrával co nejvíc. Proto mi naše série nepřijde moc důležitá.
Ale je unikátní, jen Sparta v roce 2011 dokázala totéž. V neděli ji můžete nejen porazit, ale rovnou vymazat z kronik.
Fajn, statisticky je to bezvadná věc, jenže po devíti kolech to nic neřeší. Hřát mě to bude, pokud vyhrajeme titul a postoupíme do Ligy mistrů.
Fakt to v kabině neřešíte? Nelepíte si novinové titulky na skříňky?
Vůbec. Určitě se neplácáme po zádech a neříkáme si, jací jsme šampioni. Byla by strašná chyba létat v oblacích, protože si dost dobře umím představit, co by mohlo následovat. Při fotbale jen lusknete prsty a všechno se otočí. Takže je lepší ztrátám předejít správným přístupem, protože jsme ještě nic nedokázali.
Tak jinak: určitě víte, jaký náskok na Spartu máte.
Právě že nevím. Tipnu devět.
Dvanáct.
No, to je dost. Vím, že máme bodů jako máku, až si z toho v kabině občas děláme srandu. Otevřu dveře a udiveně se ptám kluků: Hele, a kolik my máme vlastně bodů?
Sedmadvacet! Jak udržíte koncentraci, když pořád vítězíte?
Sedmadvacet bodů jsme zatím získali v každé sezoně, takže to není nic výjimečného. Abyste něco dokázali, potřebujete zvládnout třicet zápasů, ne devět. Proto se musíte soustředit na každý dílčí krok, což nám může v součtu přinést Ligu mistrů.
Což je pro vás...
Největší motivace vůbec. Těžko můžu mluvit za všechny, ale pro mě je tahle výzva absolutně nejvýš. Proto si opakuju: Hochu, deset vítězství ti k Lize mistrů nestačí. Ani jedenáct nebo patnáct.
Ale zápas na Spartě výjimečný je, v tom se shodneme?
Pro mě jsou to stejné tři body jako s Bohemkou nebo Boleslaví. Pravda, Sparta mě vychovala, ale už dávno patřím jinam. Výjimečnost vidím jedině v tom, že Sparta v létě spustila velkolepý projekt, napumpovala do nových hráčů obrovské peníze, takže se teoreticky poměříme s lepšími hráči, než jsme my.
Však jste v létě říkal, že jste zvědavý, jak si jedenáct zahraničních posil ve Spartě sedne.
Pořád jsem zvědavý, protože když tak radikálně změníte tým, nemělo by vás překvapit, že to bude pár měsíců drhnout. Navíc jsme v Česku, kde si lidé vzájemně příliš nepřejí. Takže pokud přijde borec z ciziny a dostane desetkrát větší plat než ten český, tak se na něj automaticky veřejnost i spoluhráči dívají jinak. Očekávání jsou úplně jiná. Ovšem pořád jsou to jen lidi, kterým se nemusí dařit vždycky a všechno... Každopádně situaci znám jen zvenčí, takže mi nepřísluší cokoli hodnotit a pouštět se do toho ani nebudu.
Když už jsme se vrátili do léta, Plzni se příprava nepovedla. Experti tvrdili, že už jste okoukaní.
Jo, četl jsem, že jsme důchodci, ze kterých už trenér Vrba nevymáčkne kvalitu. Ale pokud se cítíte dobře, je úplně jedno, jestli máte v občance rok narození 1985, nebo 1995.
Jak se cítíte vy, ročník 1985? Od února, co jste skončil v Turecku, jste byl čtyři měsíce bez práce.
Leckdo asi předpokládal, jak se budu trápit, protože jsem starý a brzdím hru, ale cítím se velmi dobře. Na jaře jsem si psychicky odpočinul, pak dobře potrénoval a je to znát. Hraju, trenér mi důvěřuje, vyhrává se, kabina žije.
On-lineŠlágr Sparta vs. Plzeň budeme sledovat podrobně. |
A věří si, že vyhraje i na Spartě. Vaše vzájemné zápasy jsou v posledních letech vášnivé a napjaté. Jaké to bude v neděli?
Stejné, a na to se těším. Plná Letná, ostré souboje. I kdyby stál fotbal za prd, což se může stát, stadion vás vyhecuje. Kdyby měly podobný náboj všechny ligové zápasy, český fotbal by získal skvělou reklamu. Nedávno jsme hráli v Jablonci, při rozcvičce stadion liduprázdný, jen nějaký chlapík pochodoval na hlavní tribuně a hulákal na nás samé nadávky.
Co z toho plyne?
Že jsme se dostali do pozice, kterou dřív měla jedině Sparta. Pokud jste sparťan, tak můžete bydlet kdekoli v republice a Spartu milujete. Pokud Spartě nepřejete, tak ji rovnou nenávidíte. To samé je teď s Plzní. Kamkoli přijedeme, tam od lidí dostáváme kapky. Ale domácí zápasy nám to vynahrazují.
V neděli si poprvé v životě můžete zahrát proti Rosickému, ke kterému jste jako kluk vzhlížel a pak ho potkával v reprezentaci.
To byly krásné časy. V Plzni se mi dařilo, hráli jsme Ligu mistrů, získávali tituly, postoupilo se na Euro. Ale částečně to bylo i nevděčné.
V čem?
Když nemohl Rosa hrát kvůli zranění, všichni mě s ním srovnávali. Jenže já prostě tolik talentu nedostal, stejně jako nikdo v téhle zemi. S míčem u nohy nevidím to, co vidí on – a už se to nenaučím. Mohl jsem Tomáše nahradit tím, že budu víc běhat, že můžu být silnější v soubojích, budu se dostávat víc do šestnáctky, zakončovat, hlavičkovat, ale jsem jiný. Jsem svůj a snažím se být tou nejlepší verzí sebe sama.
