„Mám strašnou radost, i když se vítězství 2:1 nerodilo lehce. I po obdrženém gólu z penalty jsme ještě ukázali sílu, správně nás to namotivovalo. Myslím, že jsme mohli přidat ještě další góly. Mám radost,“ usmíval se Barák bezprostředně po utkání.
Ve čtyřech zápasech za národní tým jste vstřelil čtyři góly, co na to říkáte?
Je to asi trochu štěstí, proti San Marinu i nyní jsem nastupoval na trochu vysunutější pozici. Trošičku se to ode mě očekávalo, ale jsem hlavně rád, že jsem mohl pomoci týmu.
Takže je to pro vás normální bilance?
Pro mě určitě ne, zas tolik gólů nedávám a hrozně si toho vážím, že to je zrovna v reprezentaci.
Nerozhodila vás penalta, ze které soupeř vyrovnal? Byla po nafilmovaném pádu Gurbanova.
Akorát nás to ještě víc namotivovalo a spíš pořádně povzbudilo. Cítil jsem trošku křivdu, protože jsem si také myslel, že to penalta není.
Zápas nepřilákal moc diváků, v obrovské aréně se trochu ztráceli. Jak na vás působila atmosféra?
Hrálo se na stadionu s kapacitou skoro 70 tisíc, ale čekali jsme, že nebude vyprodáno. Je hrozná škoda, že se nehrálo na menším stadionu, kde by atmosféra byla určitě lepší.
Gólová hlavička Antonína Baráka v kvalifikačním utkání v Ázerbájdžánu.
Zasloužil by si zápas víc branek?
Celkově si myslím, že jsme se v kvalifikaci potýkali s horší koncovkou, měli jsme s tím problém. Zase se to ukázalo, hodně šancí jsme spálili a o to cennější je, že jsme vyhráli.
Jak se z vašeho pohledu povedlo utkání vašemu bývalému spoluhráči ze Slavie Josefu Hušbauerovi?
Dal do hry klid, jak je mu to vlastní. Byl zase silný na balonu, měl velmi dobrou rozehrávku. Splnil, co se od něj očekávalo.
Výkon reprezentace nebyl bez chyb, kde jste viděl rezervy?
Dělali jsme nevynucené ztráty, ale myslím, že to bylo i hodně zapříčiněné tím, že zápas byl ve velkém tempu, celých 90 minut se hrálo hodně nahoru dolů. Jak síly ubývaly, tak potom samozřejmě přicházelo víc chyb. A musím říct, že i soupeř hrál velmi aktivně, dorážel na nás a několikrát nás k těm chybám donutil.
Jak se vám hrálo na pozici vysunutého středního záložníka, takzvané desítce?
Dobře, samozřejmě jsem se ze začátku trochu hledal, protože jsem tam dlouho nehrál. Ale pak jsem přesně věděl, co se ode mě čeká a snažil jsem se to plnit. Když jsem neměl delší dobu balon, tak jsem se stahoval dozadu. Ale s tou pozicí jsem se sžil rychle.
