Ale protože je flegmatik, nedá na sobě znát zklamání: „Beru to s klidem. APOEL Nikósie bude mít nádherné zážitky, my zase Evropskou ligu. I to je fajn.“
Dnes v 19.00 to vypukne, proti Maccabi Tel Aviv v Edenu.
Fakt jste nebyl naštvaný, když se váš přemožitel dostal k Realu, Dortmundu a Tottenhamu?
Přišlo mi to líto až ve chvíli, když nás nalosovali do Evropské ligy. Ty dvě skupiny jsou úplně jiné.
Aby bylo jasno, Slavia hraje s Maccabi, Astanou a Villarrealem.
Je to těžká i hratelná skupina. Netradiční soupeři. Astana kazašskou ligu válcuje, zatímco Maccabi teď v izraelské nijak zvlášť nezáří. A Villarreal? U toho je jasné, že je favorit, i když na startu španělské ligy ze tří kol dvakrát prohrál.
Bude premiéra s Maccabi klíčem k úspěchu?
Může být. Kdyby se nám povedlo vyhrát, bude to velké povzbuzení. Postoupit ze skupiny chceme.
On-lineSledujte duel Slavia vs. Maccabi Tel Aviv v podrobné on-line reportáži. |
To je úkol od šéfa Tvrdíka?
Určitě bychom neměli udělat ostudu, ale konkrétní úkol nezazněl.
Třeba ještě zazní, ale pojďme do minulosti. Vzpomenete si na svou první pohárovou zkušenost?
Počkejte, nebylo to s Baníkem? Léto 2010, v Tbilisi. Dával jsem gól v předkole Evropské ligy. Pak jsme vypadli s běloruským Mogilevem, který přijel do Ostravy autobusem. Trochu nás v odvetě šmiknul rozhodčí.
Snil jste jako kluk o pohárech?
No jasně. Ale nejdřív jsem se chtěl dostat do ligy, všechno ostatní byla nadstavba. A poháry? Když vám vylosují silného soupeře, chcete se ukázat a poznat ten rozdíl, jestli vůbec existuje. Zjistit, o co jsou hráči, které sledujete v televizi, lepší než vy. V rychlosti? V důrazu?
Co jste zjistil jako sparťan proti Chelsea, Neapoli nebo Lyonu?
Že to jsou týmy velmi dobré na míči. Bylo těžké jim ukrást balon, protože s ním pracovali přesně a ve velké rychlosti. My jsme museli hrát blízko u sebe, neudělat chybu, protože v takových zápasech se jakékoli zaváhání trestá.
Jako s Chelsea v únoru 2013?
Přesně, doma jsme vypustili souboj osm minut před koncem a prohrálo se 0:1. O odvetu jsem kvůli nemoci přišel a dodnes mě mrzí, že jsme to nedotáhli do prodloužení. Chelsea v poslední minutě vyrovnala na 1:1 a bylo hotovo.
Tak jinak: byla Chelsea váš největší pohárový zážitek?
Asi jo. Proti mně hrál Frank Lampard, ikona, vedle něj Ramires...
Vyžádal jste si Lampardův dres, nebo si na suvenýry nepotrpíte?
Moc ne. Zbyl na mě portugalský obránce Paulo Ferreira.
Nejcennější kousek ve sbírce?
Ne, nejvíc si vážím dresu italského nároďáku, který propotil záložník De Rossi.
Mluvíte tak klidně. Copak jste nikdy netrpěl trémou?
Určitě v osmnácti, když jsem v lize začínal. Jinak se na zápasy těším, nemám z nich nervy.
Už jako desetiletý jste vystoupil v televizní show, zpovídal vás moderátor Salava. Byl jste ve sparťanském a odpovídal suverénně.
To jsem nervózní byl, i když to před kamerou možná nevypadalo.
Vedle vás stál malý slávista Lukáš Vácha a hecovali jste se. Dnes jste na opačných stranách.
Občas mě štve, když to video někdo vytáhne a dělá z toho senzaci. Tak to prostě chodí, fotbal je nevyzpytatelný. Byli jsme děti a každého z nás nějak vychovávali. Mě jako sparťana, Vašona jako slávistu. Přijde mi hloupé, jestli to ještě dnes někdo bere vážně a něco mi vyčítá.
A vyčítá?
Jo, stane se. Sparťani mi občas řeknou, že to nechápou, že mě nemají rádi. Nedávno za mnou šel jeden fanoušek Sparty snad padesát metrů, počkal si, až dotelefonuju a povídá: Musím ti říct, žes mě zklamal!
Co slávisti? Náruživý fanoušek Ringo Čech o vás v roli komentátora nemravně tvrdil, že „žerete psy“. To jste ještě při derby kopal za Spartu.
Ze začátku to fakt nebylo snadné. Celý život ve Spartě a pak se dostanete k největšímu rivalovi... Považoval jsem Slavii za největšího soupeře a najednou jsem oblékal její dres. Ale nakonec jsem to zvládl docela rychle, kluci v kabině mi pomohli.
A fanoušci? Když přestoupil Luis Figo do Realu, příznivci Barcelony po něm hodili prasečí hlavu.
Tak hrozné jsem to neměl. Snažil jsem se nepřipouštět si to, ale pravda, nepotěší, když přijdete do nového klubu a z tribuny slyšíte nadávky.
Teď vás ti samí slávisté vyvolávají.
Asi jsem si o to řekl výkony. Snažím se, bojuju, nechávám na hřišti všechno. Vyhráli jsme titul, tak snad jsem se trochu odvděčil, i když vím, že se mezi fanoušky pořád najdou tací, kteří mě nebudou mít rádi nikdy.
Když jste zmínil titul, pořád se Slavie drží vítězná euforie?
Ano, ale neřekl bych, že přehnaná. Spíš teď přemýšlíme nad tím, proč ztrácíme v lize tolik bodů venku. Tři zápasy, tři remízy. To je moc.
Máte vysvětlení?
Nedáváme góly, to se musí zlepšit. Obrana funguje slušně, inkasovali jsme jen jednou.
Sobotní gól Olomouce platit neměl, rozhodčí přehlédl jasnou ruku. Vy byste se přiznal? Před sedmi lety jste to udělal.
A asi bych se přiznal zase, kdyby se mě rozhodčí zeptal. Možná bych netvrdil, že jsem zahrál evidentně rukou, ale kontakt bych přiznal.
Vzpomenete si na duben 2010, jak jste v dresu Příbrami přiznal teč, a Budějovice díky tomu vzápětí vstřelily vítězný gól?
Kapitán Huňa mě naháněl po hřišti a trenér Marko mi to dal sežrat v kabině. Bylo mi dvacet, tak jsem to schytal. I proto jsem pak říkal, že si příště reakci rozmyslím, jenže já takový nejsem. Bylo by mi to trapné.
A přiznáte, jakou formu má teď Slavia?
Neřekl bych, že hrajeme úplně špatně, ale pořád to není ono. Je tu dost nových hráčů a sedá si to. Sestava není ustálená a hodně hráčů rotuje. Do toho dost cizinců, což je další nezvyk. Je složitější si něco říct, oni neumějí česky a občas ani anglicky.
Vy se snažíte mluvit jak?
Anglicky, někdy rukama a nohama. Minulou sezonu jsme odehráli ve třinácti čtrnácti lidech, z cizinců tam byl Simon Deli, který se česky dorozumí, a Míša (Ngadeu), ten jako jediný moc neumí. Tým fungoval a na hřišti to bylo vidět.
Sparťanský kapitán David Lafata (v rudém) vede míč, stíhají ho dva slávisté - vlevo je Josef Hušbauer, vpravo pak Jasmin Ščuk.
Teď máte pochyby?
Určitě ne! Tým máme hodně silný, přišli skvělí hráči, vysoká úroveň. Jen potřebujeme, aby se to ustálilo. Návyky nám trochu chybějí.
Sparta, s níž vás v neděli čeká pikantní derby, se v létě změnila z gruntu. Jaký na to máte názor?
Každý, kdo se zajímá o fotbal, sleduje, co se ve Spartě děje. Změn zřejmě udělala až moc, ale nevyčítal bych jí to. Od roku 2007 vyhrála jen dva tituly, tak se rozhodla něco změnit. Třeba jen potřebuje čas, aby si to sedlo. Pak může být silná.
Vy jste poznal velké derby z obou stran. Liší se to?
Vůbec ne. Oba týmy chtějí vyhrát, derby je svátek. Když jsem byl ve Spartě, zažil jsem Slavii v dolních patrech, takže jsme byli většinou favorit. Teď je zase favoritem Slavia. Půjdeme za vítězstvím.
Pro fanoušky je derby stoprocentně víc než pohár s Maccabi, ale jak to vnímají hráči?
O Evropskou ligu jsme bojovali celý minulý rok, takže ji rozhodně nemůžeme odsouvat na vedlejší kolej. To neexistuje! Jestli chceme postoupit ze skupiny, měli bychom Maccabi porazit. A pak v neděli vyhrát derby, to je jasné.
Už teď ztrácíte na Plzeň šest bodů. Není to po 6. kole nebezpečně moc?
Kdyby to bylo po 25. kole, řeknu ano, ale zbývá dost času a na každého přijde krize. Jistě, ztrácíme zbytečně moc. Plzeň potvrzuje, že se nehraje na krásu, ale na body. Kdo chce titul, nesmí ztrácet s papírově slabšími soupeři.
Od léta jste v jednom kole, zápas střídá zápas. Co odpočinek?
Nepotřebuju. Když víc hraju, cítím se líp. Rád jsem v zápřahu a nejradši bych hrál všechno.
Máte ještě chuť dívat se na fotbal doma?
S tím nemám problém. Když dávají zajímavý zápas, televizi zapnu rád. Ale už si vybírám.
A pokud chcete úplně vypnout?
Tak jdu na golf. Mám handicap 31 čili průměr. Vyrůstal jsem u Vltavy a jako malý jsem rybařil, bavilo mě to a pořád mám doma pruty, ale před čtyřmi lety mě brácha uvrtal do golfu, což mě chytlo ještě víc.
