„Slibovali už tři týdny, že přijde, jenže pořád nechodil. Tak jsme si ho udělali na gumičku a je tady s námi už dlouho,“ smál se záložník Lukáš Mikulčík. „Má tady svoje místo, křesílko, všechno v pohodě!“
V kabině Horního Jiřetína jsou ze Šimáka všichni paf. A paf byl i Šimák, když se fotil se svojí papírovou verzí. Jeho přestup z USV Atzenbrugg-Heiligeneich se na rakouské straně táhl, pak ho skolila nemoc. V sobotu už své první angažmá v krajském přeboru odstartoval, byť pro bývalého bundesligového hráče slavně nezačalo. Zachraňující se tým doma ztroskotal se Žatcem 0:1. „Ale bylo vidět, že Honza je pan Fotbalista,“ smekl Mikulčík.
Jenže Šimák se mračil: „Hořká premiéra. Soupeř se za devadesát minut skoro nedostane do šance a prohrajeme.“ Po angažmá v regionální rakouské soutěži se ještě necítí ve formě: „Teď jsem půlrok nic nedělal, cítil jsem se špatně. Po hodině už jsem trošku šlapal vodu. Pořád jsem čekal, že dostanu nějaký balon dopředu a že bychom to mohli zlomit, že bych nahrál nebo dal gól. Bohužel to nevyšlo, protrápil jsem se do konce.“
Na 38letého mazáka, který za sebou nechal eskapády z mládí a stal se tátou na plný úvazek, nový kouč Pavel Chaloupka sází. Dává mu volnost a určil mu roli, kterou si zábavně pojmenoval. „Já tomu říkám Toulavý Bill. On si balon dokáže zkušeností najít. Spoléhám i na jeho standardní situace. Jen škoda, že máme hrbolaté hřiště, technickým hráčům jako je on moc nesvědčí,“ vadí bývalému nejlepšímu střelci československé ligy. „Venku, kde budeme chodit do otevřené obrany, nám pomůže víc.“
Na zápas přeboru Ústeckého kraje dorazily dvě stovky diváků a Šimák byl tématem číslo 1. „Ale my ho moc neřešili. Jen jsme si řekli, že proti nám nastoupí,“ tvrdil žatecký brankář Petr Švarc. „Ani na hřišti jsem ho nějak extra nevnímal. Ve hře je jedno, jestli to je Šimák nebo jiný kluk. Jen u standardek jsem si dával větší pozor, jednu zajímavou zahrával ve druhé půli, ale nesedla mu.“
Jihočech Šimák vypomáhá v Horním Jiřetíně svému kamarádovi z dětství Miroslavu Krimovi, který je u mužstva asistentem trenéra. „Doufám, že přispěju k záchraně,“ věří. Krajský přebor je pro něj novum: „Zaběhat si, vypotit se, udělat si nějakou fyzičku.“
Sice je atrakcí soutěže, ale může se stát i terčem soupeřů. „Občas jsou tady hulvátské zákroky, věřím, že ne naschvál. Spíš to jsou bezhlavé věci. Respekt z jména nefunguje. Já už ve 20. minutě dostal razítko na koleno. Ale fotbal není pro holky,“ nehraje si na primadonu.
S oživením profesionální kariéry už Šimák nepočítá, chce rozjet s Krimem podnikání, v nižších soutěžích ale chce kopat dál. Co nejblíž domovu.
