Pokud ano, byl to symbolický večer.
Michal Ďuriš se ve čtvrtek zvedl z lavičky náhradníků, vběhl do téměř ztraceného zápasu a za pětadvacet minut mu patřily ovace nadšených tribun. Dvě parádní hlavičky otočily skóre s Austrií Vídeň z 1:2 na 3:2. Plzeň ukázala na závěr Evropské ligy nevídaný obrat. Prohrávala o dva góly, přes sedmdesát minut byla o deseti a dodejme ještě, že na pohárové vítězství čekala čtrnáct zápasů, takže se vlastně postavila osudu.
Ďuriš se za odměnu dostal do nejlepší sestavy závěrečného kola Evropské ligy.
„Věřil jsem, že tu sérii konečně zlomíme,“ pravil Ďuriš, ale bylo na něm znát, že chce říct něco jiného.
Přesně před rokem byl kometou fotbalové ligy. Se sparťanem Lafatou se přetahoval o střeleckou korunu. Seděla mu role hroťáka, který se nemusí honit nikde po křídle, ale soustředí se především na práci v šestnáctce. I slovenská reprezentace si všimla jeho umění, začal nastupovat pravidelně a na mistrovství Evropy odjel jako hráč základní sestavy.
Tam někde bohužel startovala jeho podzimní deprese.
Ďuriš se vrátil unavený. Možná trochu naštvaný, že nevstřelil žádný gól a neřekl si o výrazné zahraniční angažmá. V osmadvaceti se cítil na velký přestup, vážně se o něj zajímal francouzský Montpellier i kluby z druhé anglické ligy.
„Ještě počkej, Ďurko. Potřebujeme tě,“ zasáhla Plzeň.
V nejslavnějším období trenéra Vrby býval Ďuriš nepostradatelným náhradníkem, prvním hráčem za šlechtou. Jednou hrál u levé lajny, jindy u pravé, v šancích se choval zbrkle, ale pracoval jako mezek. V prosinci 2011 se zapsal do kronik, neboť v poslední vteřině trefil remízu 2:2 proti AC Milán v Lize mistrů. „Takovou euforii jsem nikdy nezažil,“ vzpomínal později.
V minulé sezoně se připomněl jako kanonýr, kterým býval v juniorech. Šestnáct gólů a navrch titul. Jenže Ďurišova jízda se po krátké letní pauze pokazila. Nový trenér Roman Pivarník nehleděl na zásluhy. Viděl, že číslo 12 není čerstvé ani rychlé. Ďuriš musel nechtěně ustoupit znamenité formě mladého bijce Krmenčíka, ale že nastoupí jen pětkrát v základní sestavě, to by si netipnul nikdo.
Pro říjnový šlágr proti Spartě dostal od trenéra úplně volno: „Mišo je vyflusaný. Po Euru málo odpočíval a logicky je kvůli tomu bez šťávy.“ Upřímně, Ďuriše to nakrklo. Možná už tehdy se rodila slova, která vyřkl ve čtvrtek večer: „Možná to byl můj poslední zápas za Viktorku.“
I když se jeho forma výrazně zvedla a trenér ho chválil za snahu, minuty ani na konci podzimu nepřibývaly. Těžko se divit, že ani po dvou zásazích proti Austrii myšlenky na odchod nezmizely.
A teď druhá strana: Plzeň o slovenského pomocníka přijít nechce, do útoku potřebuje konkurenci, navíc Ďurišovi vyprší smlouva až v roce 2018.
Že by se otevíralo hlavní téma zimní přestávky?
