Pokud by si Skalák připsal asistenci i v kvalifikaci, znamenalo by to, že Česko v bojích o mistrovství světa 2018 konečně vstřelilo gól. „Je zarážející, že i San Marino už gól dalo a my nic,“ nechápe Skalák.
Národní mužstvo se v pátek střetne s Norskem a nutně potřebuje nejen střílet góly, ale i vyhrát. Jen tři body ho vrátí do hry o postup. A trenér Jarolím spoléhá i na čtyřiadvacetiletého ofenzivního záložníka.
„Sice má hodně asistencí, ale pořád mu to tam nespadlo. Chce to, aby se v koncovce dokázal prosadit. Pomohlo by to i jemu,“ míní reprezentační trenér Karel Jarolím.
„Mám v klubu jinou roli, trenér po mně chce něco jiného. Chce, abych góly připravoval. Abych ze standardek a při protiútocích centroval. Když dáte gól, máte větší sebevědomí, ale já se tím nezatěžuju. Hlavní je, že vyhráváme. Máme hráče, kteří dávají hodně gólů, tak to hrajeme na ně,“ zdůraznil Skalák.
Než letos v lednu do Anglie přestoupil, za Mladou Boleslav, kterou vedl právě Jarolím, góly střílel. Jen za loňský podzim jich dal šest. Možná i proto od něj kouč chce góly v reprezentaci, které zoufale chybí.
„Od začátku letošní sezony, za těch dvanáct čtrnáct zápasů, co jsem hrál, jsem neměl ani deset střel na bránu. Mám jiné úkoly. Když mám míč kolem vápna, tak v klubu většinou přihrávám. Ne že bych nechtěl dát gól, ale prostě to mám nastavené jinak. V reprezentaci po mně trenér chce, abych střílel co nejvíc. Je pravda, že bych v šancích měl hrát víc na sebe,“ přemítá.
V Anglii ho trenér staví na pozici levého záložníka, v reprezentaci nastupuje vpravo. Doplácí na to, že v Brightonu je pravým záložníkem Anthony Knockaert, hvězda týmu. V národním mužstvu levá strana zase patří Ladislavu Krejčímu. Proto si Skalák po týdnech v Anglii musí zvykat na jiný post.
„Je mi jedno, kde hraju. Přijde mi to stejný,“ upozorňuje Skalák. „Vlevo si míč zaseknu, navedu do středu hřiště na střelu. Vpravo jsem zvyklý hrát celý život, takže tam je to pro mě jednodušší.“
Nula gólů v kvalifikaci, to je téma. Jen Česko a Kypr jsou ze 54 národních týmů po třech zápasech bez vstřelené branky. Odráží se to i na hře.
„Když dáme gól, získáme vnitřní pohodu. Hraje se pak mnohem líp, než když jste pod tlakem, že už musíte. Jako s Ázerbájdžánem. V první půli jsme gól nedali a pak už to byla spíš křeč,“ vzpomíná na říjnový bezbrankový duel.
„Už to musíme zlomit, co jiného mám říct. V Německu jsme gól dali, ale rozhodčí nám ho neuznal. Se Severním Irskem jsme měli velké šance, ale chtělo to zachovat víc klidu, jindy chybělo štěstí.“
Byla to smůla, nebo za to v reprezentaci může generační obměna? „Na nic se nemůžeme vymlouvat. Proti Ázerbájdžánu jsme měli mít lepší pohyb, rychlejší přechodovou fázi, víc náběhů za obranu, abychom ten jejich blok roztrhali.“
To všechno budou čeští fotbalisté potřebovat i v pátek proti Norsku. Pokud opět gól nevstřelí a nevyhrají, šance na postup na šampionát přejde do fáze teorie.
„Nepřipadám si, že bychom byli pod tlakem. Když se budeme bát a o výsledek mít strach, tak to dobře nedopadne. Musíme být přesvědčení, že to vyjde, že vyhrajeme.“
