Další zápas v české lize už si nepřipsal, v lednu 2001 odešel.
Vyletěl vstříc výzvě Dortmund.
„Jednou se do Sparty vrátím,“ řekl, ale bůh ví, jestli to tehdy nemyslel jen jako zdvořilostní frázi.
Uteklo patnáct a půl roku a z Rosického je legenda. Byť ho osudově srážejí zranění, patří mezi nejlepší fotbalisty, kteří se kdy v Česku narodili. Neříkejte, že by vám bylo lhostejné, kdyby se na domácí stadiony vrátil.
Naděje žije.
Bohem nadaný režisér samozřejmě riskuje. Kolik slavných navrátilců si spálilo prsty, když po třicítce vyměnilo vyprodané arény za zasmušilou českou realitu. Jankulovski, Ujfaluši, Berger, Baroš, Suchopárek, Němec, Kuka... Poborskému poslal sparťanský majitel Křetínský esemesku: Karle, máš padáka! I slávistický srdcař Šmicer si ve svém klubu představoval lepší zacházení.
Jaký příběh asi čeká Rosického?
Sparta doufá, že s příchodem milovaného chlapce získá marketingovou tvář i personu do kabiny, která po předlouhých jedenácti letech zastaví čekání na Ligu mistrů.
To všechno jsou krásné vize, které se sparťanské ikoně musí líbit.
Ale nezapomínejte na handicapy: obrovská očekávání, na hřbetě tíha celé Sparty, ročník narození 1980 a natržený stehenní sval z mistrovství Evropy.
Byl by to risk, kdyby se Rosický vrátil.
Ale upřímně: kéž by zariskoval!
