„Bylo to bláznivé. A určitě nám pomohla ta pětiminutovka, kdy se nehrálo,“ zmínil Kadeřábek přerušení, které způsobilo řádění chorvatských chuligánů. „Bylo to hodně těžké a za bod jsme rádi, i když jsme asi nebyli lepším týmem.“
Čím to bylo, že vám první poločas tak nevyšel? Plánovali jste přece, že budete hrát aktivněji než proti Španělsku.
Těžko říct. Určitě nás přehrávali, byli silní na balonu, my jsme je naopak lehce ztráceli. Chtěli jsme hrát jinak. Začátek druhé půle jsme myslím odehráli výborně, vlétli jsme na ně, ale pak nás zase položí naše vlastní chyba, ze které dostaneme gól... Byli většinu zápasu lepší, k nám se pak přiklonilo štěstí. Proti Španělsku se v závěru odklonilo, tady se nám to vrátilo.
Říkal jste, že řádění chorvatských chuligánů vám pomohlo. Co vám běželo hlavou, když na hřiště létaly petardy?
Je to nepříjemné. Viděl jsem, jak se tam mezi sebou perou... Nemám takové obrázky rád. Světlice může přiletět a trefit vás, zvlášť, když jsme bránili na straně, kde byli chorvatští fanoušci. Strach jsme trochu měli, ale pořadatelé to pak naštěstí zvládli.
Byl to zlomový moment zápasu?
Těžko říct. Nastavovalo se hodně času, ale třeba bychom ten gól dali, i kdyby to ti fanoušci neudělali. Těžko říct. Ale dá se říct, že nám to pomohlo.
Stejně jako to, že vystřídal Modrič?
Určitě. Je to fantastický hráč, který jen tak neztratí balon. Pomohlo to, i když to asi bylo z důvodu zranění, což rozhodně nikomu nepřeju.
Když do konce zbývalo dvacet minut, věřil byste, že utkání dotáhnete k remíze? Chorvati vás dlouho vůbec k ničemu nepouštěli...
Byli celý zápas výborní. Ale vždycky se musí věřit. Kdybychom nevěřili, na těch 2:2 to neuhrajeme. Věřili jsme, Rosa na nás řval, povzbuzoval, že ještě není nic ztracené, že stačí kontaktní gól a chytneme se. Pak pomohla penalta. Věřili jsme až do konce a bod je hodně důležitý.
Nemyslíte, že vás Chorvaté v závěru podcenili?
To bych neřekl. Důležitý byl ten kontaktní gól, pak se začali trochu bát o výsledek. Je pravda, že jsou trochu psychicky labilní, ale nevím, jestli zrovna to tam hrálo rozhodující roli. Měli jsme štěstí, že se to odrazilo do ruky a byla z toho penalta. Jestli je to o psychice... možná i trochu o štěstí.
Jak byl zápas psychicky těžký pro vás?
Pro nás pro všechny to bylo takové... Říkal jsem si, že se trochu opakuje zápas se Španělskem, protože v prvním poločase jsme vůbec neměli míč na svých kopačkách, pořád bez balonu. To je nepříjemné, strašně málo jsme byli ve hře a pak když dostanete balon, tak si už ani moc nevěříte. Takové zápasy moc nemáme rádi.
Jaké poučení plyne pro zápas s Turky?
Hráli jsme s nimi už dvakrát v kvalifikaci, je to nevyzpytatelný soupeř. Doma jsme první poločas byli lepší, pak jsme to nezvládli. Často je to s nimi o prvním gólu. Bude to o všechno a když vyhrajeme, z devadesáti procent je postup jistý. Potřebujeme vyhrát a neohlížet se na ostatní výsledky.
O postup budete bojovat bez Tomáše Rosického. Jak moc jeho ztráta bolí?
Já jsem se s ním ještě ani nebavil, jestli je to až tak vážné. Třeba ho pan Kolář zázračně uzdraví a bude hrát... Nikdy nevíme.
