K míči se dostal kuriózně, když jeho parťák při kličce uklouzl. Pak se sám protáhl mezi třemi protihráči a pravačkou pálil ke vzdálenější tyči.
Francie vs. Albánie 2:0.
„I tohle byl pro mě velmi speciální zápas, hráli jsme v Marseille, kde jsem předtím působil,“ vzpomíná Payet. Ale ještě silnější a emotivnější je jeho „reprezentační“ příběh a cesta vzhůru.
Nedivte se proto slzám, jež se v pátek po Rumunsku zaleskly v jeho očích. Slzy vyprávějí o dlouhé cestě vzhůru, a dlouhé nejen proto, že začala na ostrově Réunion v Indickém oceánu, odkud devětadvacetiletý Payet pochází.
STŘELCI. Zápas Francie proti Albánii rozhodli Antoine Griezmann (vlevo) a Dimitri Payet.
„Volali jsme si před prvním zápasem. Vím, že to pro něj bylo opravdu mimořádně emotivní,“ popisuje pro L’Équipe Slaven Bilič, jeho kouč z West Hamu, kam ho loni v létě přivedl.
„Chtěl jsem ho už dřív do Besiktase, ale to nešlo. Až když jsem přišel do Anglie, věci se změnily. Tam agenti nabízejí kohokoli, klidně možná Messiho, Ronalda... A když promluvili o Payetovi, neváhal jsem. Toho chci!“ Chválí ho za výbornou techniku, ale i za přístup k tréninku: „Dřel také za ostatní, dělal také černou práci.“
Kdo by to řekl po těch kotrmelcích, co provedl!
„Pamatuju si, jak jako dítě při každém zápase Arsenalu nebo francouzské reprezentace u televize vykřikoval: Chci být jako Thierry Henry. Smáli jsme se tomu, tehdy jsem nevěřila, že se to stane,“ vzpomíná Payetova maminka.
Už když mu byly čtyři, moc chtěl hrát. „Je moc malý, bereme až od šesti let,“ odmítli ho v nejbližším týmu, než maminka podepsala souhlas, že přebírá plnou zodpovědnost. „Nikdy nebyl unavený, pořád by běhal.“ A kariéra začala.
Na Réunionu vyrůstal v klubech Saint-Philippe a Saint-Pierroise, odkud ho si ho ve dvanácti letech vytáhl Le Havre, jenž s tamním mužstvem spolupracoval. Jenže po čtyřech náročných letech se Payet vrátil domů: „Chybí ti motivace, nedáváš tomu, co bys měl.“ Další šanci dostal po roce a půl v Nantes, nejdřív opatrně na zkoušku, až pak s plnou smlouvou.
I v Saint-Étienne mu vytýkali, že to fláká. Dokonce při zápase! Když vzdroroval a kapitána udeřil, trenér ho okamžitě vystřídal a klub trestal. Ano, už tehdy dával krásné góly z přímých kopů, další připravoval. Ale zase si přitížil, když si zkusil vytrucovat přestup. Než odešel do Anglie, hrál ještě za Lille a dva roky také právě za Marseille.
„West Ham je dobrý klub, ale není to Real, Barcelona, Chelsea nebo Arsenal. Mysleli jsme si, že reprezentace je tím pro něj uzavřená,“ říká Bilič. „Když znovu dostal šanci, chtěl všem moc dokázat, že si ji zaslouží!“
GÓÓL Francouzští fotbalisté naskákali na střelce Dimitri Payeta, který na mistrovství Evropy rozhodl zápas proti Rumunsku.
A to ostatní už nejspíš znáte. Báječný rok v Anglii, který podtrhly parádní přímé kopy pravačkou, povedená jarní příprava s Francií, základní sestava pro úvodní zápas Eura 2016 v Paříži proti Rumunsku, na tribuně manželka a malí synové. Na první gól centroval, druhý nádherný na 2:1 dal sám. Francii spasil levačkou v 89. minutě, vzápětí dojatý střídal.
„Říká se, že jeden hráč nikdy nemůže sám vyhrát zápas. Ale tahle střela...“ hodnotil expert BBC. „V ní bylo tolik touhy dokázat něco výjimečného.“
A kdo to řekl?
Přece Thierry Henry, jeho vzor.
