Nedávno jsem se dokonce přistihl, jak si z nostalgie na YouTube pouštím skoro hodinový sestřih všech gólů z osmnáct let starého šampionátu.
Vzpomínky ožily - a zdaleka nejen na Zidanovy dvě trefy ve finále, které domácím přihrály zlato.
Taky si vybavíte, jak neznámý kamerunský obránce Njanka protančil z vlastní poloviny mezi soupeři a vstřelil jeden z nejúžasnějších gólů mistrovství?
Jak Rakušané dávali góly jen v nastaveném čase?
Jak nigerijský brankář Rufai dělal jednu děsivou chybu za druhou?
Jak jeho spoluhráč Taribo West měl na hlavě prapodivný účes a jak si všichni hráči Rumunska po vítězství nad Anglií nabarvili vlasy na blond?
Jak Francouzi celý turnaj sázeli na matného útočníka Guivarc’he, který přitom nedal ani gól?
Jak Brian Laudrup slavil gól proti Brazílii vleže s rukou pod hlavou a s kamenným výrazem ve tváři, jako by pózoval imaginárnímu malíři?
Jak v televizi běžela reklama, ve které brazilské hvězdy turnaje předváděly parádičky v letištní hale?
A jak fotografové donekonečna hledali na tribuně blonďatou Susanu Wernerovou, krásnou přítelkyni brazilského útočníka Ronalda, tehdy nejlepšího hráče světa?
Možná už si nevzpomenete, někdo z vás třeba během šampionátu ještě ani nebyl na světě. Ale mně všechno tohle živě naskakuje, jen co si na Francii 98 vzpomenu.
Jsem rád, že po osmnácti letech se teď velký turnaj do stejné země vrací. Kvůli těmhle vzpomínkám a kvůli tomu, že tentokrát můžu být přímo u toho.
Tak ať je i po letošním Euru na co vzpomínat. Večer začínáme!
