„Když ta jména slyším, vypadá to pro mě hrozivě. Celý život jim koukám na záda, sleduju je v televizi. Oba jsou pro mě obrovské vzory. Kdyby mi to před rokem někdo řekl, že budu mít reálnou šanci na Euro, tak se mu vysměju,“ vypráví zaníceně a zároveň bezelstně.
Pracovitý záložník moc nesní, nechává se v kariéře spíš překvapit. Však taky během jara, už při angažmá v turecké Kasimpase, musel léčit zlomené žebro a prasklinku v plíci, proto ví, jak bývá fotbal nevyzpytatelný.
Kdyby se mu přece jen povedlo zahrát si poločas nebo víc, byl by to pro Pavelku krásný bonus.
Hubník? Pár minut. Čech? Zlato
Stoper Roman Hubník je na tom podobně: „Ze třiadvaceti nominovaných si zahraje třeba jen šestnáct, ti ostatní musí čekat na šanci. Pár minut by mi stačilo.“
Vzhledem k tomu, že v reprezentaci tři a půl roku chyběl, nemůže mít přehnané ambice, ale snít může. Zvlášť když konkurent Suchý nemůže v premiéře hrát kvůli žlutým kartám a Kadlec dorazí na soustředění až o víkendu.
Brankář Petr Čech je oproti mužům na hraně jiný kalibr, maximalista. Co je vaším snem, Petře? „Zlato. Ať si každý říká, co chce, já nehodlám snít o čtvrtfinále. Takže snem je finále, ideálně vítězné. Ale je to vážně jen sen, realita může vypadat jinak.“
Sportovní sny bývají omamné, zvlášť když vás čeká vrcholná akce. Fotbalové Euro odstartuje ve Francii už za 16 dní, tudíž je jasné, že napětí a pozornost bude každou hodinou stoupat. Česká reprezentace dnes vyráží na závěrečné soustředění do Rakouska, kde odehraje dva přáteláky (Malta, Rusko), generálka ji čeká 5.června doma proti Korejcům.
S kurzem sto ku jedné
Není potřeba propadat skepsi, také Češi mají právo na sny. I když je pravda, že nemají zdaleka nejsilnější výběr, zato se ocitli ve velmi složité skupině. Sázková kancelář Tipsport je kvůli tomu řadí mezi outsidery s kurzem sto ku jedné.
Není důvod, aby si bookmakeři mysleli něco jiného. Český tým – na rozdíl od Španělů, Chorvatů a Turků – nenabízí žádná zářivá jména. Darida má solidní jméno v bundeslize, Plašila uznávají v Bordeaux, Sivoka v Turecku. S výjimkou Petra Čecha, který pro Arsenal vychytal stříbro v anglické lize a pro sebe Zlaté rukavice, však chybí světově uznávaná osobnost.
Nabitá generace kolem Nedvěda, Kollera, Šmicera nebo Poborského, kterou doplňovaly nové hvězdičky z úspěšných jedenadvacítek, je nenávratně pryč. Nápaditý fotbal, na který byli fanoušci zvyklí za éry kouče Brücknera, se logicky musel změnit na pracovitý a zodpovědný. Místo originálních řešení se sází především na strojovou organizaci hry a chytré šablony.
„Mužstvo je složeno převážně z kluků z naší ligy nebo z těch, co ji ještě na podzim hráli. Kdysi to bývalo opačně. Sestavu tvořili krajánci z velkých klubů. Český fotbal si prostě nemůže myslet, že postoupí na každý turnaj automaticky,“ přemítal brankář Čech. I proto je úctyhodné, že Češi jedou na evropský šampionát pošesté v řadě.
Klíč od snění drží (asi) Rosický
Už postup samotný byl úspěch. A rozhodně není na závadu, že tentokrát bude česká reprezentace v pozici týmu, který může jen překvapit. „Pokud budeme pokračovat v tom, jak jsme začali kvalifikaci, nemusíme se bát ničeho,“ tvrdí kapitán Tomáš Rosický.
Začátek kvalifikace vyšel bezvadně. Výsledkově (čtyři výhry za sebou), po herní stránce, s kolektivní zodpovědností i s dávkami štěstí. To všechno budou Češi potřebovat na Euru, aby postoupili ze skupiny. A k tomu zdravého špílmachra Rosického, jenž může být klíčem k českým snům, ačkoli kvůli ošidným zraněním vynechal celou sezonu.
Mimochodem, co by právě Rosický poradil? Na Euru byl jako jediný už v roce 2000, takže zkušenosti může rozdávat.
„Jestli hráči budou myslet na to, že se chtějí prodat někam jinam, tak nemáme šanci.“
A teď už se může vyrazit za sny...
