Fotbalový kapitán překonal další zákeřnou překážku, další ošidné zranění. Před mistrovstvím Evropy právě včas, protože turnaj začíná přesně za 17 dní.
„Zase jsem spadnul na zadek, zase jsem musel vstát. Vracet se z takových patálií vám vezme daleko víc sil, než když se jen udržujete tréninkem. Cesta zpátky je hrozná a já si ji bohužel musel projít několikrát,“ vyprávěl, když se v pondělí objevil na srazu národního týmu.
Nenechte si ujít Nepropásněte fotbalové EURO! Buďte u toho každý den s MF DNES. více |
Poprvé od června 2015.
Naposledy coby hráč Arsenalu, kde po 10 letech končí.
I když Rosický neodehrál v sezoně jediný ligový zápas, reprezentační parťáci ho na dálku prosili, ať neváhá a jede. I trenér Pavel Vrba doufal. „Zato já byl skeptický,“ přiznal 35letý záložník.
V jaké formě přijel kapitán?
Jsem dva měsíce v plném tréninku, jen herní vytížení mi chybí. Pár zápasů za juniorku Arsenalu není vyloženě měřítko.
Podle čeho poznáte, že jste zpátky se vším všudy?
Hlavně to musí poznat trenér. On je chytrý, zná mě, zhodnotí si to sám. Pokud mi určí roli náhradníka, přijmu to. Jsem připravený na všechno. Určitě jsem nepřijel dělat rozbroje, vždycky jsem si zakládal na tom, že jsem týmový hráč.
Co byste kromě zápasové praxe potřeboval ze všeho nejvíc?
Momentálně balon, ten jsem měl poslední dobou hodně málo. Prostě potřebuju hrát, to je bez debat.
Návrat prožíváte poněkolikáté, ale teď vás přece jen čeká Euro.
Třeba Angličani vzali Jacka Wilshera, který na tom byl podobně, ale ano, je to výjimečná situace. Pro mě i pro trenéra. Kdybych netrénoval bez obtíží tak dlouho, nešel bych do toho. Já musím vědět, že klukům můžu pomoct.
Nechal trenér Vrba rozhodnutí na vás?
Já mu během jara říkal, že už za áčko Arsenalu hrát nebudu. Ať tedy poví, jestli ano, nebo ne, aspoň budeme mít čistý stůl. To nechtěl, tak jsme čekali. Naštěstí léčba byla rychlejší, než se předpokládalo, tak jsem stihl pár zápasů. Juniorská liga má povolené tři hráče starší než 21 let, takže vím, že na Euro jednadvacítek bych mohl jet z fleku. (úsměv)
Co vás drželo nad vodou?
Chtěl mě trenér. Velkou motivací bylo samotné Euro. A kluci se mi ozývali čím dál víc. Psali: Musíš jet!
A vy jste pochyboval?
Nebyl jsem si jistý. Navrhl jsem trenérovi možnost, že přijedu na kemp do Rakouska, a když budu vypadat špatně, ať mě klidně pošle domů. Na to zase řekl ne.
Je to pro vás výhra, že jste zpět?
Mně tyhle návraty neskutečně vadí, protože vím, co člověk musí podstoupit a obětovat. Ale věděl jsem, že nechci končit zraněný. Dostával jsem zprávy od lidí z celého světa, že můj příběh je pro ně obrovskou inspirací.
Povídejte.
Pochopil jsem, že nekopu jen za sebe. Napsal mi třeba chlapec z uprchlického tábora, snad ze Sýrie: Chci tě vidět hrát! To je poslední věc, co mám ze života! I když hraju fotbal, protože ho miluju, takové příběhy jsou extrémní, dotknou se vás, inspirují. Byl to další impulz.
Jinak platí, že chcete hrát ještě dva roky?
Momentálně plánuju Euro, další budoucnost neřeším.
Vážně nevíte, kam se vrtnete? Neblíží se váš návrat do Sparty?
Na jednu stranu tvrdím, že budoucnost neřeším, na druhou vám můžu říct, že Sparta pro mě bude téma. Ale až po mistrovství.
Nepatříte mezi hráče, kteří chtějí mít jistotu před turnajem?
Ne. Jsem natolik zkušený, abych si uměl seřadit priority.
Jaké priority budou na Euru?
Postup ze skupiny, od toho se všechno odvíjí. Na rozdíl od ostatních jsem rád, že máme těžkou skupinu (Španělsko, Chorvatsko, Turecko), protože na silné se nám hraje líp.
Takže úspěch by byl?
Úspěch už je, že jsme se kvalifikovali. Nemělo by se to znevažovat. Hokejisti mají mistrovství světa každý rok a skoro automaticky hrají čtvrtfinále. To se s fotbalem nedá srovnávat. Euro je výjimečná akce a já vím, že se strachem tam jezdit nemusíme.
