Napadlo by vás před rokem, že pojedete na mistrovství Evropy?
Vůbec ne. Můžete mít ambice a sny jako každý fotbalista, ale před rokem jsem hrál s Libercem o záchranu. Kdyby mi to před rokem někdo řekl, tak se mu vysměju. Vidíte, jak se to může během dvou nebo tří měsíců celé otočit.
Jaké sny máte teď?
Reprezentace je pro mě nejvíc. Snem je pro mě právě Euro. A když se mi splní, tak si budu muset vysnít něco jiného.
Třeba základní sestava? Cítil byste se na ni?
O tom teď vůbec nepřemýšlím. Ale když už jsem tady, tak se o to samozřejmě poperu. Nepřijel jsem, abych byl jen do počtu, a pokusím se vymáčknout ze sebe maximum. Kdyby to stačilo na základní sestavu, tak bych se samozřejmě snažil předvést výkony, na které budu moci být pyšný.
O místo v základu budete bojovat nejspíš s Vladimírem Daridou a Jaroslavem Plašilem.
Když slyším ta jména, tak to pro mě samozřejmě vypadá hrozivě. Celý život jim koukám na záda, sleduju je v televizi. Oba jsou pro mě obrovské vzory.
Zranění už vás limitovat nebude?
Nebude, už jsem fit.
Měl jste zlomené žebro. Co se stalo?
Šel jsem naslepo do hlavičky a spoluhráč mi kolenem zlomil desáté žebro. Navíc jsem měl pochroumanou plíci, ve které jsem měl malou prasklinu. Možná to byla i moje chyba - člověk řeší jinou herní situaci, v jiném prostředí... Byla to smůla, ale to k fotbalu patří. Prostě jsme si nekřikli. Naštěstí jsem byl zraněný jen já, protože si docela namlel i ten spoluhráč.
V závěru jara jste se však na hřiště vrátil.
S trenére jsem se domluvil, že mi dá prostor, abych mohl bojovat o nominaci na Euro. Pauza navíc nakonec nebyla tak dlouhá. Netrénoval jsem asi dva a půl týdne, pak jsem se připravoval individuálně a po pěti týdnech jsem se připojil k týmu. Návrat byl v pohodě, i když bylo znát, že mi chybí herní praxe. Poslední dva zápasy už jsem se cítil dobře.
Napadlo vás, že přijdete o Euro?
Cítil jsem, že už to nemám ve svých rukou, protože čas utíkal docela rychle. Byl jsem v kontaktu s trenérem Vrbou a manažerem Fitzelem, od kterých jsem cítil zájem. Záleželo jen na mém zdraví. Postupně jsem si samozřejmě říkal, že přednost dostanou hráči, kteří byli víc vytížení, ale nakonec jsem asi udělal dojem na podzim a tu důvěru mi dali.
Kasimpasa skončila v turecké lize sedmá. Jsou v klubu s umístěním spokojení?
Po podzimu jsme byli na poháry, ale jaro se nám nepovedlo. To bylo nahoru dolů. Porazili jsme Besiktas, ale pak jsme dostali búra od Bursasporu. Takže spokojenost nepanovala, i když Kasimpasa asi nemá plány hrát v pohárech každý rok.
Nové prostředí se vám líbí?
Turci mají velké možnosti, které jsou s Českem nesrovnatelné. Ale měli by to umět líp využívat. My třeba máme tréninkové centrum, které v Česku určitě nenajdete. Ale využívají ho převážně cizinci, kteří v týmu působí.
Takže se projevuje jiná mentalita?
Třeba když přijdu ráno do posilovny, tak jsme tam jen cizinci a Turka tam nepotkáte. Ale když začne trénink, tak nemůžu říct, že by se na to vykašlali. Prostě dělají, co musí, a navíc se jim moc nechce.
Jak probíhá komunikace?
V klubu máme dva překladatele. Přeci jen máme v týmu hodně cizinců, takže to někdy vypadá, že nás trénuje překladatel. Trenér umí anglicky jen základní fráze. Je to zajímavé, ale na to si člověk zvykne. Samozřejmě bych rád rozuměl i turecky, ale na to si musím ještě počkat, protože to není jednoduchý jazyk.
Turecko je jedním ze soupeřů českého týmu v základní skupině. Těšíte se?
Ano, těším. Chci ukázat, že jsem v Turecku právem. Bude to pro mě pikantní zápas.
Jsou Turci sebevědomí?
Naopak mě překvapilo, že jsou poměrně opatrní. Jinak jsou přitom velmi sebevědomí. Prý pro ně otočení výsledku proti nám na Euru 2008 byl historický úspěch, který se jen tak opakovat nebude. Tvrdí, že tak kvalitní tým teď nemají, i když já s tím úplně nesouhlasím.
