Takže jste byl před penaltou nervózní?
To ani ne, ale věděl jsem, že je to zlomový okamžik. Pokud bych nedal, tak by už moc dalších příležitostí dojít si pro výhru nebylo. Další případná ztráta by nás hodně vzdalovala tomu, po čem jdeme. Říkal jsem si, že ten zápas je tak šílený v tom, kolik šancí jsme měli, že je to osud. Buď gól přijde, nebo ne.
Věděl jste dopředu, kam budete kopat?
V prvních krocích při rozběhu ještě koukám na gólmana, kdyby skočil předčasně, ale byl jsem rozhodnutý, kam budu kopat.
Zdál se vám zákrok teplického Kroba na vašeho kapitána Lafatu jako nedovolený?
Záznam té situace jsem neviděl. Spíš je škoda, že po průběhu zápasu bude docházet ke spekulacím, jestli to penalta byla, nebo nebyla. Měli jsme to utkání rozhodnout dřív a vyhnout se tomu. Předvedli jsme dobrý výkon a je škoda, že se místo něj bude řešit ta penalta.
Dlouho jste nemohli dát gól. Věřil jste s blížícím se koncem, že zápas ještě dokážete vyhrát?
Do poslední chvíle jsme věřili, ten gól přijít musel. Nepamatuju si takový zápas, že bychom měli deset šancí a nemohli se trefit. Už v poločase jsme si říkali, že musíme zůstat trpěliví - nic jiného si ani říkat nemůžete. Podvědomě tušíte, že už to mělo být 2:0, rozhodnutý zápas, ale s tím se zpětně nedá nic dělat. Některé zápasy o trpělivosti jsou, i když dnes už to s trpělivostí bylo na hraně. Když nedáte ani desátou šanci v zápase, víra trochu ubývá.
Čekali jste, že Teplice takhle zalezou a budou bránit před vlastním pokutovým územím?
Asi se nedalo čekat, že nás budou nahánět po celém hřišti. Ale moc jsme nepřemýšleli, jak budou Teplice hrát. Víme, že máme takovou kvalitu, že se úplně nemusíme podřizovat soupeři. Bylo jasné, že budeme obranu Teplic dobývat, tak jako ve většině zápasů doma.
