„Pak přišli i oba kapitáni Limberský s Lafatou. Všechno se neslo, řekl bych, už v přátelském duchu,“ líčil sudí Jan Jílek.
Řídil vyhrocený hit fotbalové ligy mezi Plzní a Spartou (2:0), rozdal osm žlutých karet a vyloučil sparťana Matějovského. Nikdo si nestěžoval, nikdo nenadával.
„Pro mě to znamenalo, že tenhle zápas nebyl o rozhodčích. A to je dobře,“ poznamenal Jílek.
Ale pohodové utkání to rozhodně nebylo. Je to tak?
Je, myslím si, že to bylo strašně těžké utkání po všech stránkách.
Když skončilo, řekl jste si: Dobře jsem ho zvládl, závažnou chybu jsem neudělal?
No, ke konci tam byly dvě složité situace a s kolegy jsme to při odchodu ze hřiště pořád řešili. Když pak z hodnocení delegáta vyplynulo, že se zápas povedl, tak už jsem si říkal, že to bylo dobré.
Které situace to byly?
První byl skluz Bednáře na brankáře Kozáčika. Z mého pohledu to vypadalo všelijak, už za hranou. Ale moc mi při rozhodování pomohl brankový rozhodčí Radek Příhoda. Nenaplnilo se, že šlo o surovou hru. Bednář v poslední chvíli nohy stáhl a Kozáčika netrefil. Shodli jsme se, že žlutá karta byla v pořádku.
A druhý moment?
Jak po vyloučení Matějovského nastala strkanice. Klidně jsem si mohl vytáhnout dva hráče, dát jim žluté karty... Pro někoho mohla být druhá a pak by se zase mluvilo víc o rozhodčích než o fotbale. I to jsem musel zvažovat. Nakonec jsem to vzal na sebe a nechal to být.
Co hřálo víc: spokojenost klubů, nebo delegáta?
Obojí, delegát je součástí zápasu jako hráči. A poděkování od klubů je lepší, než když vám někdo kope do dveří.
Hráči bývají před zápasem nervózní a říkají, že s výkopem to z nich spadne. Měl jste to také tak?
Lhal bych, kdybych říkal, že jsem nervózní nebyl. Zároveň jsem se hodně těšil. Pomohlo mi, že komise delegovala brankové rozhodčí. Všichni se známe, atmosféra byla perfektní. Ale abych odpověděl, nervózní jsem byl.
Plzeň brzy vedla o dva góly. Bylo to pro vás jednodušší například v tom, že případnou chybou výsledek neovlivníte?
Může to být dva nula po pár minutách a pět minut před koncem padne kontaktní gól. Sparta měla míč, dlouho se nastavovalo, mohlo dojít k nějaké situaci ve vápně. Ne, klid určitě nemáte. A v takovém zápase nemůžete v koncentraci polevit ani na vteřinu.
Zápas jste musel třikrát přerušit kvůli dýmovnicím ze sektoru domácích příznivců. Pokaždé se čekalo, až se kouř rozptýlí. Neuvažoval jste, že hráče pošlete do kabin a situaci necháte vyřešit policii a pořadatele?
Neuvažoval. Při prvním přerušení vyzvete hlavního pořadatele, při druhém při třetím oba kapitány. Pokud by se to stalo i počtvrté, to už bych hráče do kabin stáhl a radili bychom se, co dál. Jak utkání dohrát, jestli nechat vyklidit sektor. Máme disciplinárku, která se chováním fanoušků bude zabývat. Spíš mi přišlo zvláštní, že plzeňští fanoušci to ztěžovali vlastním hráčům. Ti sparťanští se chovali korektně, s nimi problémy vůbec nebyly.
Pískal jste někdy těžší utkání?
Patřilo mezi dvě nejtěžší. To první se hrálo taky v Plzni, bylo to před třemi lety proti Jablonci. Plzeň vyhrála 4:2, kopala penaltu, byly v tom taky obrovské emoce.
