Začínal si zvykat na tisíce fanoušků a prvoligový „šrumec“. Nyní fotbalista Mohamed Traoré ukazuje svůj um hrstce nadšenců, kteří se opírají u zábradlí s kelímkem v ruce. Na druhé straně rousínovského hřiště jsou na jeho kmitající tmavé nohy zvědavé akorát tak vzrostlé topoly.
Je neděle dopoledne a 21letý hráč působí při zápase I. B třídy mezi rousínovskou rezervou a jeho Tišnovem jako zjevení.
Právě provinční celek z Brněnska si guinejský záložník vybral pro svůj restart. Ten by měl skončit prvoligovým happyendem, alespoň tak si to hráč Zbrojovky vymyslel. „Je to můj sen a jdu za ním,“ hlásí odhodlaně Traoré.
Život se mu změnil loni v srpnu po ligovém zápase na ostravských Bazalech, po kterém prodělal srdeční kolaps.
Místo Baníku či pražské Sparty tak nyní mladík nastupuje proti Černé Hoře, Letonicím či třeba Rousínovu B. „Musím to podstoupit, pokud chci ještě někdy hrát ligu. Nemůžu jít nahoru rychle, musím krok za krokem. Tohle je takový testovací rok a potom se uvidí.“
Kdekdo by po srdeční příhodě mohl být vděčný za to, že může žít normální život. To ale africkému paličákovi, který se naučil kopat do balonu ve Francii, nestačí.
Mezi ryzími amatéry sní, že si k 17 ligovým startům připíše další. „Riskuju, že se ta nehoda (srdeční příhoda) může stát znovu,“ uvědomuje si „Momo“, jenž se snaží vzepřít osudu a lékařům. Ti mu doporučili, aby už nikdy nehrál profesionálně fotbal. Cizinec tak na vesnických pažitech zkouší, co mu tělo dovolí.
„Kluci to hrají pro zábavu a zápasy jsou pomalé. A to je pro můj začátek dobře,“ líčí talent, jenž za Tišnov odehrál čtyři duely a dal tři góly. Všechny byly zatím z penalty. „Už jsem mu říkal, že by mohl dát i nějaký ze hry,“ pousměje se tišnovský kouč Jiří Hajský. „Jinak ale jsme rádi, že je u nás. Do ofenzivy je velká posila.“
Taky v neděli proti rousínovské záloze ukázal záblesk ligového hráče. Po dvaceti minutách natáhl krok, oloupil váhajícího beka o míč a připravil třetí gól hostů. I díky jeho akci se radovali ze tří bodů po triumfu 3:0. „Když vyhrává Tišnov, jsem i já šťastný,“ líčí navrátilec, který pobyl na hřišti 80 minut.
Na celý mač si ještě netroufne. „Musím poslouchat své tělo. Když se cítím unavený, musím přestat,“ nastiňuje sportovec, jak se změnilo jeho smýšlení po zástavě srdce. „Dřív bych dokázal odehrát klidně tři zápasy denně a neměl bych dost. To jsem ale byl mladší a nezáleželo mi na sobě.“
Teď však „Momovi“ při zátěži problesknou muka v nemocnici. „A myslím taky na blízké,“ přiznává. Na rodinu žijící ve Francii a českou přítelkyni, kterou si našel v Brně. A protože nepřemýšlí o návratu domů, piluje nejen s ní češtinu.
„Česky je těžký,“ hlásí usměvavý chlapík, který několikrát týdně jezdí do Tišnova na trénink a přidává si i v posilovně. Má totiž se Zbrojovkou stále platnou smlouvu. „V klubu si přejí, abych se vrátil. A to mě dělá silnějším.“
Teď před ním stojí tišnovská výzva: najít se spoluhráči fotbalovou řeč. „Musím mít spojení s týmem. Když ho nemají Ronaldo nebo Messi, tak jim to taky nejde,“ vysvětluje Traoré, na čem musí zapracovat.
Zda se jednou dočká zase prvoligových parťáků, rozhodnou lékaři. A hlavně jeho srdce. „Být bez fotbalu? Takhle teď nepřemýšlím. ‚Momo‘ se prostě vrátí,“ vzkazuje.
