Když odcházel ze hřiště, na chvilku se zastavil s trenérem Američanů Jürgenem Klinsmannem. Prohodili pár vět, plácli se po zádech a za chvíli oba zmizeli v kabinách. Před novináři Rosický mluvil déle, ale moc důvodů ke spokojenosti neměl.
„Těžko to můžu hodnotit pozitivně, když jsme prohráli,“ říkal. „Dobré je, že jsme si vytvořili šance, kterých bylo na mezinárodní zápas opravdu dost. Ale když to tam ani jednou neprorveme, vyhrát se nedá.“
Je to před Nizozemskem velká komplikace?
Výhra by nás určitě povzbudila, to je bez debat. Ale máme mladý tým, řada kluků je z české ligy, sehráváme se. Musíme si všechno zhodnotit.
V čem jste viděl příčiny porážky?
Bylo jich víc. Tou největší byl samozřejmě gól, který jsme jim darovali po hrubé chybě. To se nemůže stávat.
Bylo vám po rozehrávce hned jasné, že z toho bude problém?
Jo, to jste asi viděli i vy. Vypadalo to hodně do rizika, ale musíme se na to ještě v televizi podívat a rozebrat si to.
Ale ani jinak nebyl výkon ideální, souhlasíte?
Špatných věcí bylo dost, hlavně první poločas jsme si to hodně komplikovali. Rozehrávka nám nešla, v tom byli Američani mnohem lepší. Kolik jsme dneska udělali technických chyb, to bylo strašný. Ale zase se soupeř nedostal vlastně do žádné šance, gól jsme jim opravdu darovali. Ve druhém poločase jsme hru zjednodušili, bylo to mnohem lepší a měli jsme i dost šancí, které jsme bohužel nevyužili. Na to dobré se musíme zaměřit a pokračovat v tom dál.
Nevylekalo vás množství chyb před blížícím se zápasem s Nizozemci?
Možná je lepší, že se to stalo teď. Máme čas si to vyříkat, to se týká i těch zahozených šancí. Každý si uvědomí, že tolik jich mít určitě nebudeme a že je potřeba míč do branky čímkoli dotlačit, letět tam po hlavě.
Dá se to během pěti dnů dohnat?
Už to, že se nerozehraní hráči tímhle zápasem dostali do lepšího rytmu, nám může pomoci. Příští zápas bude určitě lepší, uvidíte.
Čím to bylo, že vám tentokrát vůbec nevycházela rozehrávka? Slabším pohybem?
Hlavně jsme si to ztěžovali počtem doteků. Američané měli rychlejší převzetí míče, okamžitou přihrávku... My jsme měli vždy dotek navíc a soupeř se stačil zformovat. Bylo to prostě pomalé.
Může to souviset s tím, že řada hráčů je nerozehraná?
Těžko říct. To je spekulace.
Dobře, tak jak jste to cítil vy sám? V Arsenalu zatím prostor nedostáváte...
Samozřejmě jsem to trochu cítil. Chyb tam bylo z mé strany dost. Třeba když jsme šli do brejku a přihrával jsem Vláďovi Daridovi před branku, dal jsem mu to o trochu delší. Možná jsem mohl i střílet, musím se na to ještě podívat v televizi.
Chvílemi to vypadalo, že jste musel spoluhráče vybízet k většímu pohybu.
Neřekl bych, že jsem byl nějak zvlášť aktivní. Měl jsem s pohybem taky problémy, i z mé strany to musí být lepší. Spíš jsem se snažil kluky povzbudit, hlavně po inkasovaném gólu, který často tým srazí dolů, zvlášť po takové hrubce.
Pod trenérem Vrbou jste ještě nevyhráli, tlak teď může narůstat. Může to být hlavně pro mladší hráče problém?
Už jsme se o tom bavili v kabině. Máme čas na výkonu zapracovat a určitě není doba na to, abychom měli hlavy dole. To by byla obrovská chyba, vždyť kvalifikace teprve začíná. Budeme se snažit, aby nálada dál byla pozitivní.
