Čím začít? Nejlépe asi utkáním s brazilským Santosem, které se hrálo v Mexiku v roce 1959. „Pro mě je to dodnes nejpamátnější zápas,“ tvrdí Rudolf Kocek, bývalý předseda Dukly i fotbalového svazu.
Úspěchy v evropských pohárech sice mají doma možná větší zvuk, ale pro ty, kteří tenhle zápas na mexickém turnaji Pentagonal viděli na vlastní oči, zůstane zážitkem nadosmrti. Vždyť proti Dukle stál možná nejlepší tým té doby, za který válel Pelé, vycházející hvězda. Přesto Dukla vyhrála 4:3!
Hrdý na svůj klubfilmový dokument o fotbalové Dukle Také o významných zápasech v klubové historii bude pojednávat dokumentární snímek, který vzniká pod vedením režiséra Luďka Svobody. Premiéru má naplánovanou na letošní září a tvůrci při jeho natáčení postupně sbírali výpovědi desítek žijících osobností z duklácké historie i současnosti: hráčů, trenérů i funkcionářů. Vizuální forma filmu propojí současné a archivní materiály a přiblíží osudy klubu a dobovou atmosféru. Celkem by příběh měl zabrat 75 minut a bude rozdělen do šesti kapitol podle jednotlivých dekád. Každou z nich uvede krátká střihová montáž zobrazující danou dobu. Více informací o filmu, jehož vznik jako generální partner podpořila i městská část Praha 6, najdete na www.filmfkdukla.com |
Přitom podmínky měly hrát spíš pro Brazilce. Hrálo se v poledne, aby se fanoušci v podvečer stihli přesunout na býčí zápasy. Slunce pálilo, bylo horko a chvíli trvalo, než dukláci popadli dech. Rychle prohrávali 0:2, ale dokázali zápas otočit. Ani Pelého kousky favoritům na výhru nestačily.
„Pelé byl tehdy známý teprve asi půl roku, v osmapadesátém zazářil na mistrovství světa ve Švédsku. Ale už tehdy byl neskutečný, suverénní. Pro mě nejlepší fotbalista všech dob,“ vybavuje si Kocek. Pelého trochu poznal i mimo hřiště, protože oba týmy bydlely ve stejném hotelu: „Skromný kluk, sympaťák, který si na nic nehrál.“
Největším pohárovým úspěchem Dukly je však semifinálová účast v Poháru mistrů evropských zemí z roku 1967. Dvojzápas s Celticem Glasgow Dukla sice nezvládla, přesto dodnes žádný český tým v nejprestižnější evropské soutěži nedošel dál. Jen Sparta na začátku devadesátých let prošla do semifinálové skupiny nultého ročníku Ligy mistrů.
Porážku 1:3 z prvního utkání ve Skotsku už Dukla doma nedokázala napravit a po remíze 0:0 vypadla. Hráčům ale zůstala v paměti parádní atmosféra, jakou na Julisce zas tak často nezažívali. Zápas vidělo 19 157 fanoušků, stovky dalších obsadili okolní svahy, hlavně ten naproti hlavní tribuně.
Nakonec odcházeli smutní. Celtic slavil na Julisce postup do finále, ve kterém na konci května porazil Inter Milán. A dukláky tak aspoň mohlo těšit, že je vyřadil pozdější vítěz.
Pro zajímavost: před pár dny se s ním utkali v letní přípravě, poprvé po 47 letech. A znovu se zrodila remíza 0:0...
Ale zpátky do minulosti. Spoustu radosti fanouškům přinesl památný souboj se Stuttgartem ve 3. kole Poháru UEFA v roce 1978. Pokud tedy našli doma dost teplého oblečení a vypravili se na promrzlý stadion - Prahu totiž na začátku prosince sužovala krutá zima a podmínky, ve kterých se hrálo, byly extrémní. To však domácím vůbec nevadilo. Naopak.
Po prohře 1:4 v Německu přizom Dukle snad nikdo nevěřil, že by mohla doma vývoj dvojzápasu otočit a postoupit. „A ani my sami jsme si už moc nadějí na úspěch nedávali,“ vzpomíná útočník Ladislav Vízek. Jenže teploty, které se po celý týden držely na deseti stupních pod nulou, proměnily trávník ve velké kluziště. A hráči Stuttgartu se s nezvyklým terénem vyrovnávali těžce.
„Vyhřívání u nás tenkrát neexistovalo a trenér Vejvoda byl přesvědčený, že to kluziště bude Němcům vadit,“ vypráví Vízek. „A bylo to tak. Hráči Stuttgartu si museli připadat jak němečtí vojáci u Stalingradu, kde za války taky mrzli a taky to projeli.“
Na Julisce Němci vůbec nestíhali. V poločase ještě prohrávali jen 0:1, ale po pauze domácí rychle přidali dva góly a v závěru ještě zvýšili. Nečekaným postupem nadchli fanoušky, kteří vtrhli na hřiště a nechtěli své hrdiny pustit do kabin.
Navíc si od nich brali kusy výstroje jako suvenýry. Z brankáře Stromšíka strhli i rukavice a pochroumali mu prsty, Vízek šel ze hřiště jen ve slipech a ponožkách. Dres, trenýrky, kopačky, stulpny... To všechno fandové ukořistili.
Možná tak někteří z nich dodnes mají krásnou památku na jeden z nejvýznamnějších zápasů v historii fotbalové Dukly.
Záběry z památných zápasů budou k vidění i v chystaném dokumentárním filmu o Dukle
