Byly dva dny po květnovém finále Ligy mistrů, Real Madrid oslavoval šťastné vítězství nad Atlétikem a do mě bez ustání drkal hubený chlapík s tabletem.
Znáte to? Ještě se ani neodlepíte z ranveje a už jste nervózní z toho, co vám soused během letu natropí. Naštěstí se z fotbalového maniaka vyklubal námět pro budoucnost.
Jakmile si dal soused pauzu, vytáhl z tašky úplně stejnou knihu, jakou jsem zrovna četl. Jen byla přeložená do polštiny. Fotbal - Brazilský způsob života. Konečně jsem ho z profilu poznal, byl to bývalý polský reprezentant Marcin Žewlakow.
"Finále nic moc? Nebo se ti líbilo?" povídá, když letušky donesly jídlo. A tak jsme si s Marcinem o fotbale povídali až do Prahy. Teda pokud zrovna nepařil hru.
Vyprávěl, jak se v kariéře dvakrát minul s nejslavnějším českým střelcem Janem Kollerem. Jak podivný účes nosil v belgickém Beverenu jeho český spoluhráč Lambert Šmíd. Jak dal gól na mistrovství světa 2002. Jak se mu vedlo na horkém Kypru. Jak už měl fotbalu plné zuby, proto loni skončil.
Jak jeho brácha Michal, nerozlučné dvojče, se kterým hrával v reprezentaci, začal po kariéře dělat skauta v Legii Varšava. "I já Legii pomáhám, ale potřebuju toho dělat víc, abych se nenudil," říkal Marcin, když letušku poprosil o dva cukry do kávy.
V Lisabonu byl coby komentátor polské televize a ve stejné roli vyráží i do Brazílie, proto si koupil tu skvělou knížku od Alexe Bellose, aby načerpal informace. "Těším se, bude to legrace," tvrdil před přistáním a pak na dvacet minut usnul s rozsvíceným tabletem na klíně.
No nevím, já o legraci dost pochybuju, ale bavit zkusím aspoň vás. Marcin Žewlakow, nečekaný soused z letadla, mě inspiroval, abych z Brazílie vytvářel Blogól. Budou to rozhovory s lidmi, které potkám. Vážně nemám tušení, kdo to bude. Hra na náhodu právě začíná.
Mimochodem, Marcin Žewlakow tipuje, že ve finále bude Brazílie. Jen netuší, jestli zvládne udělat poslední krok. Jak to tipujete vy?
