Nikdo v sále nemá s finále Ligy mistrů takové zkušenosti jako vy. Když sečteme éru hráče a trenéra, čeká vás už sedmé. Co pro zápas znamená?
Nemůžu od Ligy mistrů žádat víc. Jsem šťastný z toho, že můžeme v posledním utkání ukázat to nejlepší, co v nás je. Každý ví, jak důležitý zápas Real čeká. Můžeme vyhrát Ligu mistrů podesáté, což byla první věc, o které jsem mluvil, když jsem Real převzal. Jsme blízko.
Je to o hodně jiné, když jdete do finále jako hráč a jako trenér?
Ani ne, máte pořád stejnou motivaci. Ale když si vzpomenu na rok 2007 a finále s AC Milán, vybaví se mi tisková konference před zápasem. Říkal jsem si: Carlo, třeba je to naposledy. No vidíte, a třeba je to naposledy až teď, tak si to chci vychutnat.
Čím se finále liší od ostatních zápasů?
Je to událost, po které už nemůžete napravit chybu. Je to speciální zápas pro každého a musíte být obezřetnější. Celou sezonu jsme začínali s myšlenkou na desátý titul, teď svou cestu můžeme dokončit.
Jakou taktiku zvolíte? Většina expertů se přiklání k názoru, že Real bude útočit, zatímco Atlético vsadí na brejky.
Zvolíme styl, který by měl vést k vítězství. My taky umíme hrát na brejky, když je potřeba.
Působíte uvolněně podobně jako před úžasným semifinále s Bayernem. To je pro Real dobrá zpráva?
Jsem koncentrovaný, ne uvolněný. Ale je pravda, že pokud předvedeme stejný výkon jako v Mnichově (Real vyhrál 4:0), budu spokojený, protože by to mělo stačit.
Čeho se naopak nejvíc bojíte?
To se nedá říct. Ve finále se může stát cokoli a já na to musím být připravený. To je můj nejdůležitější úkol.
Desátý titul pro Real, to je něco mezi posedlostí a snem. Jak to vnímáte vy?
Máte pravdu, rozdíl mezi posedlostí a snem je velmi úzký. Já budu zatím mluvit o snu.
