Real a dvanáct finále. Puskás, Di Stéfano, Raúl, bitvy i jasné výhry

Devět triumfů a tři porážky, které bolely, jako žádné jiné. Fotbalisté Realu Madrid v sobotu v Lisabonu nastoupí už ke svému třináctému finále, v němž se rozhoduje o nejlepším klubovém mužstvu Evropy. Jak vypadala jejich předchozí finálová vystoupení v Lize mistrů resp. Poháru mistrů evropských zemí?

ZATÍM POSLEDNÍ TRIUMF. Real Madrid má nejvíc vítězství v Lize mistrů ze všech týmů. Naposledy slavil v roce 2002. | foto: Profimedia.cz

Realu se postaví Atlético Madrid, čili dva kluby z jednoho města, což historie nepamatuje.

Real soutěž vyhrál poprvé v roce 1956, naposled 2002. Dočká se jubilejního desátého vítězství?

1. finále. Hrálo se 13. června 1956 v Paříži. Soupeřem byl francouzský tým Remeš. Šlo tenkrát o první ročník soutěže, Real už v desáté minutě prohrával 0:2. Do poločasu Di Stéfano a Rial vyrovnali, ale po hodině hry Francouzi znovu vedli, když skóroval Michel Hidalgo, pozdější trenér francouzských mistrů Evropy z roku 1984. Marquitos a pak znovu Rial skóre otočili. Real vyhrál 4:3.

2. finále. Hrálo se 30. května 1957 v Madridu. Real obhájil triumf na svém stadionu Santiaga Bernabeua, když porazil Fiorentinu 2:0. Na gól se čekalo do 69. minuty. Z penalty skóroval legendární Alfrédo di Stéfano. Po něm se ještě trefil Gento.

3. finále. Hrálo se 28. května 1958 v Bruselu. Na Heysel stadionu se odehrálo obrovské drama. AC Milán dvakrát vedl. Na gól Schiaffina z 59. minuty odpověděl o čtvrt hodiny později Di Stéfano. Jenže za další tři minuty Grillo posunul k výhře znovu Italy. Rial však vzápětí vyrovnal a ve 107. minutě prodloužení trefil třetí triumf za sebou. Real vyhrál 3:2.

4. finále. Hrálo se 3. června 1959 ve Stuttgartu. Soupeřem Realu bylo opět Remeš, ale ani tentokrát neuspělo. Přes sedmdesát tisíc lidí na Neckarstadionu vidělo první gól už po pár vteřinách, dal ho Mateos a výhru 2:0 krátce po půli stvrdil Di Stéfano. Real se musel obejít bez zraněného Ference Puskáse a během utkání odstoupil i Raymond Kopa. Ten v roce 1956 v prvním finále hrál ještě za Remeš, po výhře ve Stuttgartu po třech letech přestoupil zase zpátky do Francie.

Atlético a finále

Atlético Madrid bylo ve finále nejprestižnější klubové soutěže jen jednou. 15. května 1974 v Bruselu proti Bayernu remizovalo 1:1, když o výhru ho připravil Schwarzenbeck v poslední minutě prodloužení. O dva dny později v opakovaném zápase podlehlo 0:4.

5. finále. Hrálo se 18. května 1960 v Glasgowě. Real proti Frankfurtu nad Mohamem od 18. minuty prohrával, ale pak dominoval. Do půle díky dvěma gólům, Di Stéfana otočil na 2:1, po přestávce Puskás nastřílel čtyři góly za sebou. Soupeř v 72. minutě snížil na 2:6, poté dokončil Di Stéfano hattrick. V Hampden Parku bylo 127 tisíc lidí a Real vyhrál 7:3.

6. finále. Hrálo se 2. května 1962 v Amsterdamu. První finálová porážka pro Real, postarala se o ní Benfica Lisabon v čele s legendárním Eusebiem. Přitom Real díky hattricku Puskáse vyhrál poločas 3:2. Krátce po půli Coluna vyrovnal, v 65. a v 68. minutě Eusebio dvěma góly soupeře dorazil. Benfica vyhrála 5:3 a o obhájila titul z roku 1961.

7. finále. Hrálo se 27. května 1964 ve Vídni. Druhá porážka Realu ve finále, tým nestačil na Inter Milán a podlehl 1:3. Italský tým pod Heleniem Herrerou vyhrál i následují rok. Proti Realu vedl 2:0,  v 70. minutě sice Felo snížil, ale pak definitivně rozhodl Mazzola svým druhým gólem v utkání. Realu nepomohla ani útočná esa  Di Stéfano, Puskás a Gento.

8. finále. Hrálo se 11. května 1966 v Bruselu. Finálovým soupeřem Realu byl Partizan Bělehrad, který ve čtvrtfinále vyřadil Spartu po výsledcích 1:4 a 5:0. Partizan byl prvním týmem z východní Evropy, který se dostal do finále. Z předchozí zlaté éry Realu zůstal už jen Gento a od 55. minuty prohrával. O čtvrt hodiny později Amaro vyrovnal a v 76. minutě skóre otočil Serena. Real získal šestý triumf, který byl na dlouhých 32 let poslední.

9. finále. Hrálo se 27. května 1981 v Paříži. Třetí porážka Realu. Zařídil ji osm minut před koncem liverpoolský Kenedy. Na straně vítězů bylo několik hráčů, kteří se radovali už v letech 1977 a 1978.

10. finále. Hrálo se 20. května 1998 v Amsterdamu. Real porazil 1:0 Juventus, finalistu předchozího ročníku a vítěze z roku 1996. Čekání na první pohárovou trofej od roku 1966 ukončil Predrag Mijatovič symbolicky v 66. minutě. Osm dnů po triumfu byl odvolán německý kouč Jupp Heynckes.

11. finále. Hrálo se 24. května 2000 v Paříži. Real narazil na soupeře ze Španělska, což bylo první finále v historii mezi dvěma týmy z jedné země. Valencii nedal šanci a vyhrál 3:0. Krátce před půlí se trefil Morientes, po přestávce anglický záložník McManaman a po něm legendární Raúl Gonzáles Blanco.

12. finále. Hrálo se 15. května 2002 v Glasgowě. Ve skotském městě Real slavil už v roce 1960. Ani tentokrát nezaváhal a porazil 2:1 Leverkusen. Všechny góly padly do půle, na Raúlův zásah z osmé minuty odpověděl brazilský stoper Lucio o chvíli později. Vítěznou trefu obstaral Zidane ve 45. minutě památným volejem.

13. finále. Hraje se 24. května v Lisabonu 2014. Real - Atlético ?