Zatímco na velkoplošné obrazovce běžely záběry hvězdných chvil jeho kariéry vyšperkované dvěma tituly s Libercem, on zatím zdravil tisíce fanoušků, kteří vydrželi v hledišti i po skončení utkání a skandovali "Honzo, děkujem!"
Přitom si co chvíli otíral slzy. Smutný z toho, že končí, i když by v pětatřiceti ještě mohl dál hrát. Smutný z toho, že jeho Liberec prohrál.
Po zápase nastoupil na trávník v trenýrkách a černém saku s motýlkem. Symbol jeho nové funkce sportovního manažera, jíž se nyní v Liberci ujímá. Pod sakem měl tričko s nápisem "007 Nezmar" a v rukou pistole. Číslo 7 nosil na dresu a pistolnickými gesty oslavoval svoje nejslavnější góly.
Nakonec za nadšených ovací objel na rikše čestné kolečko kolem stadionu.
"Jsem z toho smutný, děkuju všem za milé rozloučení. Mrzí mě, že jsme nezvítězili, ale věřím, že liberecký fotbal bude dál přinášet radost," říkal pohnutě do mikrofonu fanouškům.
Co vám v těch chvílích běželo hlavou?
Jednak zklamání z toho, že jsme se doma nerozloučili vítězstvím. Navíc u mě to bylo umocněné tím, že to byl můj poslední domácí zápas.
Zadržoval jste slzy?
Zadržoval a chvílemi se mi to nepodařilo. Jsou to hrozně emotivní chvíle. Moje kariéra byla dlouhá a pojí se s ní spousta nádherných zážitků. Mám pocit, že se něco ve mně urvalo. Snad mi to budoucnost vynahradí. Uvidíme, teď o tom ani neumím přemýšlet.
LOUČENÍ. Liberecký obránce - dřív útočník - Jan Nezmar už za severočeský klub nastupovat nebude. Nyní bude působit jako sportovní manažer.
Zápas jste nedohrál. Kvůli zranění?
Nakombinovaly se mi dvě věci: píchlo mě v koleni, navíc mě chytala křeč. Na postu stopera bych byl v takovém stavu spíš na obtíž, nechtěl jsem riskovat, že bych udělal nějakou chybu, tak jsem se nechal vystřídat. Program v posledním týdnu byl hodně náročný a bylo těžké se na zápas připravit po stránce fyzické, natož po psychické.
Proč jste s Plzní prohráli, i když jste měli velkou část zápasu početní výhodu?
První půli jsme odehráli dobře, ale po přestávce jsme byli málo hladoví. Já si myslím, že ten zápas jsme měli zlomit druhým gólem. Měli jsme být v útoku daleko agresivnější. To je to, co mi u týmu na podzim chybí: větší chuť cpát balony do brány. A ono se nám to dnes vymstilo. Bylo jasné, že s Plzní těžko můžeme hrát na jedna nula, oni mají strašně nebezpečné protiútoky a v tomto jejich způsobu hry jim nebránilo ani oslabení, ba právě naopak. Po jednom brejku jsme inkasovali na jedna jedna a pak se nám ta koncepce sesypala úplně.
Po první půli jste si vyměnil dres s plzeňským lídrem Pavlem Horváthem. To bylo domluvené?
Ano. Horvi je z Plzeňáků asi jediný, jehož dres bych oblékl, takže to k tomu směřovalo... Ještě bylo v plánu, že si vyměníme i trenky, ale do toho jsme se nakonec nepouštěli. Ale nechal jsem si od něj podepsat tu jeho knížku. Potkáváme se i mimo fotbal, je s ním legrace.
Plánujete se spoluhráči oslavu vašeho loučení?
Je celkem běžné, že po zápase se chodí fotbal rozebrat a je pravděpodobné, že se tentokrát i zúčastním, ale rozhodně to nebude žádná oslava. Slavit není co, prohráli jsme, to mě v téhle chvíli trápí nejvíc. Až se v neděli vzbudím, možná mě bude trápit to, že to byl můj poslední zápas. Chtěl bych poděkovat fanouškům, jak se se mnou rozloučili, opravdu si toho vážím. Zažil jsem Štajnyho rozlučku v Hannoveru, kde na srandamač s Libercem přišlo dvacet tisíc lidí. Bylo mi jasné, že v Čechách to takhle nebývá, ale to, co mi připravili fanoušci, bylo fantastické. V mých očích je to signál, že svou práci jsem odváděl poctivě a lidi si toho cení. Jsem za to strašně rád a můžu slíbit, že do té další práce se vrhnu se stejným zaujetím.
Nebojíte se, že vás funkcionaření nebude tolik naplňovat?
Úplně to neumím ohodnotit. U fotbalu zůstanu, dokonce ve svém klubu mezi známými lidmi, ale bude to úplně něco jiného. Ale slovo bát se není na místě. Mám k tomu respekt a snažil jsem se připravovat v předstihu, abych se nemusel rok nebo dva rozkoukávat. Hodlám v tom pokračovat, nasávat informace a předávat je v Liberci. Věřím, že budu schopen pomoct i v roli manažera. Uvidíme, jestli mě to bude naplňovat jako hraní. Chci věřit, že budoucnost tu díru vyplní, protože cesta zpět už asi není. Ale je pravda, že opouštím něco, co miluju.
