V pátek v Plzni nastoupil ke svému sedmnáctému utkání za národní mužstvo a dal svůj první gól. Naběhl si na centr Limberského z levé strany a hlavou trkl do míče, který zapadl k protilehlé tyči a do růžku.
Pětadvacetiletý pravý bek zvedl pravou ruku a pozdravil fanoušky za brankou. Než ho objali spoluhráči, se zaťatou pěstí si ještě povyskočil.
"Dát gól v reprezentaci, to byl skvělý pocit. I když neříkám, že takhle krásně jsem to chtěl trefit," poznamenal druhý den po kvalifikačním zápase, které Česko nakonec vyhrálo 3:1.
Je to jiné, než když jste v létě dal první gól ve svém novém angažmá za Werder Brémy?
To bylo taky příjemné. První zápas po přestupu a navíc to bylo proti Dortmundu. Rozdíl byl v tom, že jsme ten zápas prohráli, takže ten můj gól vlastně nic nepřinesl.
Teď pomohl k vítězství. Národní mužstvo vyhrálo po čtyřech zápasech, v nichž neskórovalo. Když jste proti Maltě po půlhodině dal na 1:0, ulevilo se vám?
Oni za chvíli vyrovnali, takže jsem si spíš chvilku bál, aby to s tím mým gólem nedopadlo jako v Dortmundu. Ale brzy to bylo pryč, věděl jsem, že je dost času na další trefu.
Hodně jste se po vyrovnání lekl?
Pár vteřin mi to bylo líto. Dám konečně gól a soupeři se povede nevídaná střela. Vlastně z ničeho. Blesklo mi hlavou, že to bude zase špatně. Ale hned jsem pak začal věřit, že body neztratíme.
Z čeho ty obavy pramenily? Že jste čtyři zápasy nevyhráli? Že složitě dáváte branky?
Spíš to byly moje subjektivní pocity. Ve druhém poločase jsme už zápas měli pod kontrolou. Samozřejmě, že nám pomohlo, že jsme dali brzy gól.
Střelcem byl Tomáš Pekhart, váš spolunocležník na pokoji při soustředění. I on při svém sedmnáctém reprezentačním startu skóroval poprvé. A vy jste byl jeho prvním gratulantem...
Jo, ta jeho oslava. Snažil jsem se ho chytit, ale on mě táhl snad dvacet metrů... Byl moc rád, že dal konečně gól, spadlo z něj. Ty naše góly jsme pak probírali na pokoji, usínalo se nám dobře.
Co se dělo v poločase v kabině? Byl klid, nebo napětí?
Slovo si vzal trenér. Měli jsme se víc tlačit do zakončení, vyvinout větší tlak. Když jsme šli na hřiště, tak jsme se hecovali. Pomohli nám fanoušci, byli výborní.
Maltu jste nakonec udolali 3:1. Je to důvod k oslavě?
Bylo to povinné vítězství. Nikdo nemůže počítat s tím, že těmhle soupeřům budeme dávat pět gólů. Myslím si, že ty tři, že je to slušná bilance. Italové nad Maltou vyhráli jen dva nula.
Už v úterý hrajete další kvalifikační utkání proti Bulharsku. V čem to bude jiné?
Výsledek by jiný ani být nemusel. Malta sice nebyla úplně špatná, měli dobré momenty, ale Bulhaři jsou mnohem lepší, hlavně v útoku. Ale moc jejich současné mužstvo neznám. Když se řekne Bulharsko, vybaví se mi Berbatov, ale ten už za ně nehraje.
Bulhaři mají za sebou tři zápasy doma, porazili Arménii, ale s Itálií a Dánskem remizovali. Navíc v těch zápasech měli pokaždé vyloučeného hráče. Lze z toho něco usuzovat?
Jak se na zápas připravíte v hlavě, to hraje velkou roli. Třeba se nechají vyprovokovat i u nás. Každopádně pro ně je utkání v Praze hodně důležité. Když je porazíme, můžeme jim pěkně zavařit. Zatím se skupina vyvíjí podle našeho přání, snad to bude pokračovat.
