Český gólman podruhé v kariéře pomohl Chelsea do finále nejprestižnější klubové soutěže světa. Do branky se postaví v sobotu 19. května v Mnichově, den před svými třicátinami.
V semifinálové odvetě v Barceloně dostal v závěru poločasu dva rychlé góly, uklidňoval vyloučeného Terryho. Po přestávce čelil penaltě a velkému tlaku soupeře. A pak si užíval radostné chvíle.
"Je to fakt nádherný pocit, sen se stal skutečností," svěřil se pro svůj web. "V prvním finále před čtyřmi lety jsme smolně prohráli až na penalty, teď máme druhou šanci. Doufám, že letos to bude mít mnohem veselejší konec."
Koho si do finále přejete, Real Madrid, nebo Bayern Mnichov?
Je mi to úplně jedno. S Barcelonou jsme ukázali, že to s námi bude mít těžké každý.
Přitom to vypadalo, že Barcelona bude mít s vámi lehkou práci. Vedla dva nula, navíc jste přišli o vyloučeného Terryho. Co jste si v tu chvíli pomyslel?
Neměli jsme ani jednoho stopera a asi všichni čekali, že dostaneme pět gólů. Ale pořád jsem si říkal, že nám stačí jeden gól dát a postupujeme my.
To se povedlo Ramiresovi v závěru poločasu. Co se dělo o přestávce v kabině?
Řekli jsme si, že jestli máme vypadnout, tak jim postup nedáme zadarmo. Šli jsme do toho s tím, že se budeme rvát a za obětavost jsme byli odměněni.
Když kapitán Terry dostal červenou kartu, musel jste ho uklidňovat. Jak? Co jste mu říkal?
Hlavně jsem pořádně neviděl, co se stalo, protože byl ke mně zády. Uklidňoval jsem ho proto, že kdyby neodešel ze hřiště a dál by protestoval, mohl by pak ještě dostat trest navíc.
Sotva začal druhý poločas, po faulu Drogby turecký sudí odpískal proti vám penaltu. A Messi ji nedal, trefil břevno. Co vám blesklo hlavou?
Byl jsem na něj perfektně připravený. Měli jsme jasnou strategii, že v případě penalty budu do poslední chvíle vyčkávat a neusnadním mu to pohybem. Stranu jsem vystihl dobře, ale člověk potřebuje i štěstí. Všichni jsme si v tu chvíli zhluboka oddechli. Osud nám dal další šanci bojovat dál. Pořád zbývalo hodně času a bylo mi jasné, že to bude boj o přežití.
Jedinou možností bylo bránit. Věřil jste, že už gól nedostanete?
Nic jiného než bránit nám nezbývalo. S Barcelonou se nedá hrát otevřeně ani v jedenácti, natož v deseti. Nám se navíc rozpadla skoro celá obrana. Spousta týmů by se kvůli tomu položila, ale my znovu ukázali tu svou sílu. Bránili jsme jako jeden muž. Jeden útočník Kalou na pravém beku, další útočník Drogba na levém. Každý se obětoval.
Který zákrok byl pro vás nejtěžší? Po střele Messiho v první půli?
Ani ne, to spíš ten při jeho střele ke konci zápasu, která šla do tyče. Balón proletěl mezi hráči, rána byla hrozně rychlá a já to na poslední chvíli vytlačil na tyč.
Nakonec jste postup uhájili, ale ve finále nemohou kvůli trestu nastoupit Terry, Ivanovič, Ramires a Meireles. Je to hodně velké oslabení?
Nejhorší je to samozřejmě pro ty kluky. Za sezonu v Lize mistrů odehráli dvanáct zápasů a ten nejdůležitější si nezahrají. Je to kruté. Ale my ten pohár budeme chtít udělat i pro ně.
