Večer tam tuto hymnu přehluší jiná, stejně podmanivá: "You'll never walk alone!" - "Nikdy nekráčíš sám!"
Spustí ji fanoušci FC Liverpool na mytickém stadionu Anfield Road. Sparťané na něm den před zápasem trénovali.
IKONA. To, co Kenny Dalglish znamenal pro Liverpool jako hráč, měl by teď znamenat i jako trenér. Sparta to může překazit.
Anfield magicky vábí fanoušky z celého světa, ty z Česka nevyjímaje. Do Liverpoolu se na snahu Pražanů o postup do osmifinále Evropské ligy vydaly karavany příznivců: diváci cestovali osmi leteckými speciály, další výpravy vezlo šest autobusů, stovky lidí jely po vlastní ose.
Celkový počet sparťanských diváků, kteří se vtěsnají na tribunu Stand naproti proslulé domácí Kop, se odhaduje na 3 000. "Jde historicky o nejvíc lidí, co kdy se Spartou na venkovní pohárový zápas vyjeli," prohlásil generální manažer klubu Jozef Chovanec. "Jsme jim za to hodně vděční."
Den před zápasem se hloučky Čechů potulovaly kolem proslulé arény. Zastavovaly před věčným světlem, které ozařovalo počínající soumrak u památníků obětí tragédie z Hillsborough. Jen fotbalový analfabet nic neví o katastrofě, při níž v Sheffieldu zahynulo v roce 1989 kvůli nezvládnuté organizaci 96 lidí.
Ti všichni jsou zvěčněni na dvou deskách a na přihlížejícího z toho padne tíseň, mimoděk se otřese: Brrr, pojďme raději dál.
Jít dál znamená minout přísného bodyquarda, u kterého je těžko rozeznat, co jsou ještě svaly a co už tuk. "Hello Johny!" zdraví jej důvěrně zaměstnanci klubu a vy máte pocit, že Liverpool je zcela jistě fotbalový megaklub, ale zároveň jakási pospolitá rodina.
Pak s laskavým dovolením hromotluka Johna stojíte dva metry od trávníku a díváte se, jak sparťané trénují. Máte na to jen čtvrthodinu, po ní se trénink mění v tajnou záležitost.
TRÉNINK VE SVATOSTÁNKU. Sparťanští hráči (zleva) Kamil Vacek, Tomáš Řepka a Václav Kadlec vyběhli k tréninku na Anfield Road před pohárovou odvetou s Liverpoolem.
Stačíte vidět pracovitého kouče Martina Haška, jak vede rozcvičení týmu. Generálsky přísným pohledem tomu se založenýma rukama přihlíží Chovanec. Všimnete si také zkosených tribun a střechy, jež svou délkou zakrývá branku, takže gólman nikdy nezmokne. Vidíte lesklé sedačky, z nichž křičí ticho v opozici se středečním hromem chorálů.
A už vás ženou ven, s Johnem není radno smlouvat. Fotbalový chrám zavírá, za úspěch Sparty je nutno modlit jinde.
