"Včas jsem se zasekl. Blikance se snažím korigovat, aby to mělo své hranice," vysvětloval Řepka a teplický útočník Jakub Mareš po porážce 0:1 tvrdil: "Znáte Řepku. On je takový ve všem, ale bylo to v klidu. Spíš vás vystraší, jenže ve skutečnosti až takový není."
Jakube, vracel jste se po zranění, hrál poprvé na jaře. Jaké to bylo?
Nic mě nebolí. Jako naschvál jsem na ten kotník spadnul, aspoň jsem si ozkoušel, že drží.
Titul slaví Sparta. Štve vás to?
Je to nepříjemné, ale my se s tím museli smířit už před zápasem. Chtěli jsme na Letné něco ukázat a odejít se vztyčenou hlavou, Sparta ale šla jasně za vítězstvím.
Je vaše hlava vztyčená?
K tomu se nechci vyjadřovat, nechám hodnocení na jiných.
Vy jste se jako náhradník snažil hru rozhýbat. Jaké úkoly jste měl? Napadat Řepku s Brabcem, pokusit se dát gól. Bohužel jsme se dopředu moc nedostávali. Druhý poločas už nebyl v naší režii. Bylo to hrou Sparty, gól Řepky ji psychicky dostal úplně jinam.
Věděli jste, jak se vyvíjí střetnutí Ostravy a Jablonce?
Až po zápase jsem se ptal jako každý. Mně to bylo jedno. Hráli jsme na svoje triko. Po podzimu to vypadalo nadějně, jaro jsme si zkazili. Škoda. Bodů jsme měli dost, jindy by možná stačily na titul.
Říkal jste si, že kdybyste byl zdravý, zlato jste Teplicím vystřílel?
Tyhle myšlenky vás napadají. Ale nevíte, jestli bych si formu udržel. Zranil jsem se v nejhorší dobu.
