"S trenérem Hoftychem jsme se domluvili, že pro zbytek sezony si mě ještě ponechá v záloze jako dalšího útočníka. Jen pro případ nouze. Přitom hraji s kluky, kteří se narodili, když jsem začínal v lize. To je hodně atypické, ale nepřijde mi to, duchem vedle nich mládnu," směje se Slezák.
Víte, kolik let už ligu hrajete?
No, to vám opravdu neřeknu. Dvacet? Ne, osmnáct. Vážně nevím.
Zkušení v BohemiansKdo se také loučil v Ďolíčku Karel Jarolím Karel Rada |
Od vašeho debutu za Ostravu uplynulo osmnáct let. Po podzimu jste říkal, že další rok už nepřidáte. Co vás přimělo rozhodnutí změnit?
Dohodli jsme se tak s trenérem. A navíc jsme poslední zápasy odehráli na Strahově, chci se loučit v Ďolíčku.
Takže tenhle půlrok bude poslední?
Poslední.
Sparťan Řepka mluví o konci kariéry jako o polosmrti, protože ztratí polovinu života. Jak to vnímáte vy?
Stejně. Když hrajete fotbal polovinu života, jste zvyklí na kabinu, na atmosféru, na tréninky. V okamžiku, kdy z toho vypadnete, začínáte něco nového. Ale samozřejmě jsou tu jiné radosti: děti, rodina...
Na podzim jste působil jako asistent kouče v divizním B týmu. Znamená to, že po ukončení kariéry se budete plně věnovat trénování?
To je má vize. Zatím nevím, jak mi bude trenéřina sedět nebo jestli se na ni hodím, ale vydal jsem se tou cestou. Pracuji i na trenérském vzdělání.
Prvotním úkolem Bohemians je záchrana. Zatím jste jedenáctí. Máte to rozehrané dobře, že?
Vypadá to slušně, ale sedmnáct bodů není moc. Jaro bude krušné, musíme ukázat hodně kvality i psychické odolnosti.
