Výhru 2:0 nad Laziem Řím, jeho báječnou přihrávku na druhý gól i to, že klub nakonec vybojoval druhé místo v lize, naprosto přebil dojemný závěr. Legendární šestatřicetiletý záložník odešel po osmi letech z klubu, který si ho zamiloval.
Neděle ukončila Nedvědovu profesionální kariéru. Po 6 425 dnech.
Ještě teď z toho mají fanoušci v Turíně husí kůži. "Můj nejtěžší a nejkrásnější den v kariéře," řekl Nedvěd do kamery italské televize Sky sport.
Když se poslední kolo italské ligy uzavřelo, navlékli se hráči Juventusu i trenér Ferrara do pruhovaného dresu s číslem 11, vytvořili špalír uprostřed hřiště a pak se čekalo, než vyjde jejich hrdina.
"Pavel to zvládl, i když byl naměkko," vyprávěla Nedvědova manželka Ivana, která si ještě půl hodiny po zápase marně utírala slzy.
Rozechvělý Nedvěd prošel bránou vítězů, s každým si plácl a možná si ani nevšiml, jak na velkých obrazovkách běží záznam jeho slavných chvil a kolem dokola na panelech místo obvyklých reklam naskakují výřezy Nedvědových modrých očích.
Takhle vypadá Nedvědománie
Proti Laziu vyběhl jako kapitán, což byla novinka. Ještě pět minut před výkopem spěchal klubový pikolík po schodech, aby novinářům předal nové soupisky. Kapitánem už nebyl Del Piero, nýbrž Nedvěd. Z úcty k českému vůdci.
ligové statistikyCelkem: 468 zápasů, 99 gólů Dukla Praha (1991–1992) 19 zápasů, 3 góly AC Sparta (1992–1996) 98 zápasů, 23 gólů Lazio Řím (1996–2001) 138 zápasů, 33 gólů Juventus Turín (2001–2009) 213 zápasů, 40 gólů |
Celý Olympijský stadion se českému fotbalistovi klaněl, snad stokrát se rozkřičel v oslavném chorálu: "Páável Nedved, Páável Nedved."
Těžko popsat slovy, jaký to byl před výkopem hukot, přitom to hlavní se teprve blížilo. V 84. minutě zasvítilo na tabulce pro střídání – číslo 11. K Nedvědovi v tu chvíli přiběhli všichni parťáci, aby se rozloučili.
Hráči soupeře včetně českých fotbalistů Rozehnala s Kozákem nehnutě stáli a tleskali. Klaněli se legendě.
Grande Paolo odcházel
Když zápas skončil, spěchali za tátou na trávník dcera Ivana a syn Pavel, stadion dojatě tleskal. Spousta fanoušků měla na sobě speciální černé tričko s Nedvědovou fotkou, vpředu nápis Grazie Pavel, vzadu Ciao! Díky a ahoj.
Na tribunách vlály české vlajky a za brankou Juventusu byl transparent v krkolomné češtině: Zaboduj a let pod nasi zakrutu, Pavel Nedved strel bombu.
Nerozumíte tomu? Ten vzkaz měl blonďatého záložníka pobídnout, aby vypálil gólovou ránu a běžel ji oslavit právě k fanouškům do oblouku. Kdyby to dokázal a gól vstřelil, loučení by to bylo dokonalé.Právě jediná branka chyběla Nedvědovi, aby vstoupil do společnosti hvězd, které nasbíraly 100 ligových gólů. Neměl k tomu daleko. Během druhé půle pětkrát vystřelil, třikrát nebezpečně, ale stovka odolala.
Bylo na něm vidět, že je naměkko. Než jeho poslední, 327. zápas za Juventus začal, poklekl, pokřižoval se a zatleskal lidem. Jeho omšelá podobizna s nápisem Furia Ceca, kterou fanoušci nakreslili v přestupovém roce 2001, se zatřepotala.
další nedvědův krokCo může fotbalista udělat? 1. Sbohem. Možné to je. Třeba už dnes ohlásí úplný konec kariéry. 2. Itálie. Nepravděpodobné, i když Lazio je připravené jednat. Kluby, které budou hrát Ligu mistrů, těžko koupí téměř 37letého záložníka. Do slabších by Nedvěd nejspíš nešel. 3. Evropa. Nepravděpodobné. Na Itálii je fixovaný, sotva by se učil novým zvykům a jazyku. 4. Jiný světadíl. Možné. Chtějí ho v Americe i v Kuvajtu. Jenže tam by musel jít bez rodiny, na níž tolik lpí. 5. Sparta. Návrat domů vypadá jako sci-fi, ale u Nedvěda nikdo neví. 6. Manažer. Pravděpodobné. Juventus s ním už loni počítal do svého managementu. 7. Obchodník. Dřív koketoval s myšlenkou, že si otevře síť butiků. Ale později od toho upustil. 8. Trenér. Tuhle variantu vždycky odmítal. Leda by vedl žáčky. |
Ne, mezi Nedvědem a Juventusem to nebyla předstíraná náklonnost, ale fotbalová láska.
Před zápasem se kolem stadionu trousily stovky Nedvědů. Malí kluci i holky, postarší manželé si na křižovatce upravovali klubové šály a oba měli Nedvědův dres. Když kolem nich prosvištěl černý autobus s hráči, smutně utrousili: "Co si bez tebe počneme? Ty jsi přece Juventus."
Jejich hrdina byl vzadu na předposledním sedadle. Zachmuřený, snad i smutný. Blížilo se loučení.
Za osm let s Juventusem získal Nedvěd dva tituly, dva další byly klubu odebrány jako trest za korupci. Zůstal v Turíně i po nuceném sestupu do druhé ligy, kdy téměř všechny opory utekly. Na to fanoušci nemohli zapomenout, proto prosili: "Zůstaň! Ještě rok. Jsi pravý muž."
Ne, Nedvěd už se rozhodl, že v Juventusu skončí: 26. srpna 2001 hrál poprvé, 31. května 2009 naposledy.
Ačkoli to celý týden vypadalo, že by se mohl rozmyslet. V únoru řekl, že po sezoně končí, jenže ve středu zrušil domluvený páteční rozhovor a místo toho si do diáře připsal schůzku se šéfy Juventusu. Spustily se spekulace.
Jeho agent jednal a Nedvěd mlčel. Skončí tedy? Prodlouží smlouvu? Sám hráč se měl vyjádřit v sobotu, ale novináři čekali v hotelu Principi di Piemonte marně, tisková konference se zrušila. Přes svého právního zástupce Nedvěd vzkázal: "Děkuji Juventusu za ty nádherné roky, ale je na čase říct sbohem!"
