Při exkluzivním rozhovoru pro MF DNES mu kapučíno vystydlo a cigareta dvakrát zhasla.
Ještě před pár měsíci vás Polsko oslavovalo. Byl jste Mužem roku 2007, dostal jste státní vyznamenání. Jenže teď jste pod tlakem, týmu se nedaří.
S tím dokážu žít. Už jsem dost starý trenér, to mě nevykolejí. Copak si myslíte, že jinde nejsou trenéři pod tlakem? Takový je život s fotbalem.
Ale při tréninku nebýváte vždycky tak temperamentní, že?
Chovám se tak, jak si to žádá situace. Někdy musíte hráče uzemnit, jindy pochválit, jindy přitvrdit. To je celý trik. Když vidím, že hráči potřebují trénink navíc, nařídím ho.
. Leo Beenhakker- Narodil se 2. srpna 1942 v nizozemském Rotterdamu. |
Současná polská reprezentace tak dynamický trénink potřebuje?
To si pište! Spousta mých hráčů v cizině nepatří do základních sestav a na lavičce zápasovou praxi nezískají. Proto se je snažím dostat do hry. Rychlost, pozornost, dynamika. Trénink se neřídí podle mě, ale podle hráčů. Podle toho, co potřebují.
Cítíte, že je tým v prekérní situaci? I kvůli tomu, že mu kvůli politickým sporům hrozila kontumace?
Ne! Jsme pod tlakem, který obvykle přináší zápas. Nic víc. To je přirozené a zdravé. Politika s tím nemá co dělat.
Pro Polsko i Česko to může být zápas roku. Kdo je favoritem?
Z deseti zápasů byste měli vyhrát šest, my čtyři. Stačí to jako odpověď?
Neříkáte to jen kvůli taktice před zápasem?
Absolutně ne. Česko je zkušené, má plno hráčů ve slavných klubech, každý týden jsou v akci. To je veliká zbraň. Řadím vás mezi pět nejlepších týmů v Evropě.
To soudíte podle světového žebříčku?
Na ten kašlu! Dívám se na hřiště, vidím realitu: precizní mužstvo s velkou kvalitou. Česko má tým, který se v mých očích pohodlně vejde do Top 5. Mluvím o dlouhodobé kvalitě. Ale jestli dokážete zbraň pokaždé využít na hřišti, je jiný příběh.
Mluvíte o Češích s obrovským respektem.
Nevěříte mi? Já váš fotbal obdivuju. Vždyť jste před pár lety byli nejlepší na světě. A takový Pavel Nedvěd je pro mě symbolem vzrušujícího fotbalu.
Čím si vás tak získal?
To je přece jasné. Miluju jeho hru, zarputilost, rychlost, týmového ducha. On dokáže vyhrát zápas.
A pochopil jste, že v národním mužstvu skončil?
No jasně. Je to jeho život. Nikdo nemá právo ho soudit, jen on sám. Přemlouvat ho, aby se vrátil? Nikdy! Je to jeho kariéra.
Mluvíme o Nedvědovi, ale ten v sobotu na hřišti nebude. Mít tu moc, které tři české hráče byste do svého týmu bral?
Já mám svoje kluky, vy máte svoje. To není žádné tržiště. Od brankáře Čecha až po Baroše máte výborně sehraný tým, který by bylo škoda bourat.
Ale slabiny jste určitě našel.
Jasně, sledujeme poslední české zápasy na videu, analyzujeme a určitě připravíme taktiku, o které budeme přesvědčeni, že zafunguje. Člověk nemusí trénovat čtyřicet let jako já, aby věděl, že každý tým má slabší místo.
V únoru jste Česko porazili. Je to pro vás návod?
Vůbec ne. Byl to přátelák, o nic nešlo. Teď jde o všechno. V současnosti může v mezinárodním zápase každý porazit každého. Třeba v září Italové na Kypru. Vyhráli 2:1 gólem v 93. minutě. Chápete, co tím chci říct? Fotbal je krásná a složitá věc.
Vy jste v ní jako trenér od roku 1972. Prošel jste Ajax, Real, kluby v Mexiku, Švýcarsku nebo Turecku. Kromě toho jste vedl reprezentaci Nizozemska, Saúdské Arábie nebo Trinidadu. Můžu se zeptat, jestli bude Polsko vaší poslední štací?
Zeptat se můžete, ale já to nevím.
Co je tedy vaší motivací?
Miluju fotbal. Miluju, když sem dorazí třiadvacet hráčů s rozličnými charaktery, náladou i životními příběhy. A já mám pár dní na to, abych z nich udělal tým, který uspěje. Opravdový tým.
Není to někdy příliš složité?
Poslyšte, komplikace vás zocelí. Já to miluju, proto trénuju. Nabíjí mě to, je to můj život.
