Historicky nejlepší střelec národního týmu má parádní formu, naposledy v sobotu dvěma hlavičkami pokořil Dynamo Moskva: "Mohl jsem dát i hattrick. Jirka Jarošík mě skvěle vysunul, ale já napálil gólmana do hrudníku."
To vás musí mrzet, protože jste neudrželi vedení a remizovali 3:3.
Měli jsme je na lopatě. I když tenhle zápas mohl skončit jakkoli. Prohrávali jsme 0:2, byly tři červené, otočili jsme na 3:2 a v 93. minutě ztratili výhru ze sporné penalty. Tak bláznivý děj jsem nikdy nezažil.
Po výhře jste se mohli přiblížit na tři body od třetího místa.
No právě. Byl by to krásný bonus, kdybych si na sklonku kariéry zahrál evropský pohár i za Samaru. Museli bychom být do pátého místa, na což nám dva body chybějí. Do konce zbývá sedm kol, máme celkem příznivý los, tak věřím, že to nakonec urveme.
Pokud si udržíte takovou formu jako poslední týdny, tak jistě šanci máte. Čím to, že se vám tak daří?
Mužstvo zjistilo, co ke své hře potřebuju. Přihrávky do těla, které pak pošlu do křídel, a sám si nabíhám na centry. Taky jsem se sžil s prostředím. Pokaždé mi to trvá, v každém novém angažmá potřebuju chvíli na rozkoukání.
V Samaře to trvalo sedm zápasů, ve kterých jste nedal gól.
Herně to nebylo špatné, ale nedával jsem góly. Věděl jsem, že první trefa všechno zlomí. Teď je to paráda, mám pevnou pozici, cítím důvěru trenéra i spoluhráčů. Já jim to dokážu vrátit góly. Už má i dvorního nahrávače. Na tři ze čtyř gólů mi nacentroval levý bek Budilyn.
Trenér Sluckij má jen 37, o dva roky víc než vy. V tom není problém?
Naopak. Udělal na mě dojem. Má respekt. Líbí se mi, že nepoužívá vojenské manýry, je to demokrat.
Z vašeho hlasu je znát, že vás Rusko baví. Chytil jste druhou mízu?
Na jaře v Norimberku to bylo špatné, nedařilo se mi, sestoupili jsme, ani reprezentační rozlučka na Euru nevyšla. Přestupu do Ruska jsem se nejdřív bál, ale teď si to vychutnávám. I manželce se tu líbí.
Už jste se zabydleli?
Našli jsme si byt přímo u Volhy. Když ráno otevřu okno, připadám si trochu jako u moře. V klubu není nic problém, stačí se zmínit, že něco potřebuju. Dvakrát jsem nechal rozsvícená světla, vybila se baterka, ale stačil jeden telefon a auto zase jelo.
Když se vám tak daří, nepřemlouvá vás reprezentační trenér k návratu?
S Petrem Radou si zavoláme, ale o tomhle nemluvíme. Já už řekl sbohem. Nastala pravá doba pro odchod.
Ale taky jste uvažoval o tom, že byste přijel pomoct, pokud by to národní tým potřeboval.
O pomoci v nouzi jsem uvažoval, ale nakonec jsem si řekl, že dodržím slovo a skončím.
Copak vám reprezentace nechybí?
A víte, že ne? Navíc jsem přesvědčený, že kluci postoupí na mistrovství světa i beze mě.
Příští sobotu hrají v Polsku. Nebudou vám u televize cukat nohy?
Určitě ne, spíš budu fandit.
