Rosický byl vyhlášen mužem zápasu, dal dva góly, trefil břevno a podle statistiků pětatřicet z jeho devětatřiceti přihrávek našlo spoluhráče.
Česko i díky jeho vynikajícímu výkonu vyhrálo svůj úvodní zápas na mistrovství světa 3:0.
"Jsem jako všichni strašně spokojený. Lepší už to být nemohlo," prohlásil pětadvacetiletý záložník.
Byl to váš nejlepší zápas v reprezentaci?
Nevím, to se nedá změřit. Na začátku jsem se necítil vůbec dobře. Trvalo mi chvíli, než jsem se do zápasu dostal.
Proč? Co se stalo?
Špatně se mi kvůli dusnu dýchalo, ale postupně jsem se rozběhal. A pak už to šlo dobře. Zápas mi tak rychle utekl, že když mě trenér střídal, ani mi nepřišlo, že už je šestaosmdesátá minuta. Říkal jsem si, že jdu dolů nějak brzo, že je tak sedmdesátá.
Kdy se to zlomilo?
Někdy v průběhu první půle, tak kolem pětadvacáté třicáté minuty.
A pak jste dal nádherný gól. Popište ho.
Trenér mi říkal, ať hodně střílíme. Tenhle míč dobře letí a ani do něj nemusíte dát takovou ránu. Ale nemůžu říct, že jsem to chtěl dát takhle pěkně. Soustředil jsem se jen na to, abych to dobře trefil a ono to vyšlo.
Věděl jste hned, že budete střílet?
Důležité bylo, abych to dobře zpracoval, abych to měl pod kontrolou. Hlavně ne moc dotyků, říkal mi vždycky táta. A teď se mi to zúročilo.
A jak jste viděl druhý gól po vašem třicetimetrovém sólu?
To už mi vyšlo, jak jsem chtěl.
Vaší typickou šajtlí.
Celou dobu jsem si to na ni rovnal. Nejdřív jsem chtěl vystřelit na vzdálenější tyč, ale pak jsem si míč podržel a dal to nahoru.
Před druhým gólem jste ještě střílel do břevna.
Bylo to pro mě těžká střela, kopal jsem to pod sebou. Ale zase jsem míč trefil čistě, nártem a on pak padal dolů. V první chvíli jsem nevěřil, že ke gólu budu tak blízko.
V úvodu zápasu vás spoluhráči často vynechávali ze hry, když nakopávali míče na Kollera?
Čekali jsme, že nás Američani budou hodně napadat, tak jsme to měli kopat dopředu a dobíhat. Pravda, tolik míčů jsem neměl, tak jsem si pak pro ně musel víc chodit.
Byl jste před prvním zápasem na mistrovství světa nervózní?
Ani moc ne. Samozřejmě, že je důležité emoce ze sebe pustit, ale zase ne moc, aby se z toho člověk nezbláznil. Byl jsem v klidu.
Opravdu?
Zažili jsme už dost důležitých zápasů a nemyslím si, že teď jsme pod větším tlakem, než třeba v baráži. Nakonec bylo dobře, že jsme ji odehráli. Byly to dva vypjaté zápasy, takže tady nejsme hozeni do vody.
Vyhráli jste tři nula. Co to pro další vývoj turnaje znamená?
Je to moc pěkné, ale nesmíme propadnout euforii. Udělali jsme první krok, který je moc důležitý. Určitě nám psychicky pomůže do dalších zápasů, ale pozor, ještě jsme nepostoupili. Musíme porazit Ghanu a až pak se můžeme uvolnit.
Představoval jste si, že první zápas zvládnete tak hladce?
Zas tak jednoduché to nebylo. Trefili tyč, kdyby to byl gól, tak by zápas vypadal jinak. Ale takhle je to samozřejmě skvělé.
Optimismus, který vás na šampionát provázel, se ještě zvýšil. Fanoušci mluví o medaili.
Je mi jasné, že jsou v euforii. Ale my zůstaneme na zemi. Po zápase jsme si zakřičeli, ale nic víc.
Ani když váš výkon porovnáte s ostatními mužstvy, která se už na šampionátu představila?
Nebudu spekulovat. Musíme se soustředit na to, abychom postoupili ze skupiny.
Mrzí vás žlutá karta?
Byla zbytečná. Udělal jsem faul a než jsme stačil odběhnout, tak to do mě napálil. Ale musím říct, že rozhodčí nepískal vůbec špatně.
Co se vám honilo hlavou, když se zranil Koller?
Přiběhl jsem k němu a ptal se, jak to s ním vypadá. Bylo to sice smutné, ale nejde chytit se za hlavu a naříkat. Zápas běží dál a v takové chvíli nemůžete myslet na to, že je někdo pryč. Samozřejmě, je to škoda. Nemáme Šmícu, nevím, co bude s Barym, a teď se zranil Honza.
