"Jsem smířený s tím, že skončit druhý je pro Brazílii totéž co prohrát," prohlašuje sám Parreira.
Vzdor obrovské odpovědnosti a stresu působí uvolněně, často se usmívá. Ani nevypadá na svých třiašedesát.
MF DNES s ním hovořila ve švýcarském Weggisu, kde největší favorit turnaje pobývá na soustředění. První otázky směřovaly pochopitelně na tým Česka.
Pane Parreiro, těsně poté, co Brazílie před necelým rokem vyhrála pod vaším vedením Pohár FIFA, jste označil Česko za jednoho z možných spolufavoritů turnaje. Trváte na tom?
Samozřejmě. Na tom nemám důvod cokoliv měnit.
Neříkáte to jen ze slušnosti?
Vůbec ne, tohle není žádná zdvořilost. Vycházím z toho, že jsem předloni sledoval mistrovství Evropy, a vím, že Česko si zasloužilo postoupit do finále. Rozhodně není náhoda, že jste hned za námi druzí ve světovém žebříčku FIFA.
Proč to není náhoda?
Stačí se podívat na vaše výsledky a hru. Obojí je skvělé.
Čím skvělé?
Máte velice silný tým, který je na tom výtečně technicky i rychlostně. Umíte střílet góly. Jsem si jistý, že se vám na šampionátu bude dařit.
Pak můžeme v osmifinále narazit právě na Brazílii.
Vím, ale naším soupeřem může být také Itálie, Amerika nebo Ghana. A vůbec: O tomhle je hodně předčasné mluvit.
Váš český protějšek Brückner říká, že by zápas s Brazílií v osmifinále bral, protože to už by měl jistotu, že do osmifinále postoupil.
To je přesný pohled na naše případné střetnutí. Ani my nemůžeme dopředu říkat, že už jsme ze skupiny postoupili. A to je základ. Teprve potom se budeme snažit dobře připravit na další zápas.
A kdyby k osmifinálovému souboji Brazílie – Česko opravdu došlo?
Obecně řečeno, osmifinálový zápas bude komplikovaný, ať ho budeme hrát s kýmkoliv. Ve skupině můžete ztratit a pokračovat dál, v osmifinále zaváháte a přijde konec. Pro mě je z hlediska odpovědnosti právě osmifinále klíčové.
Na jakého českého hráče byste před případným vzájemným duelem své fotbalisty upozorňoval?
Jména nechci říkat. Snad jen mohu konstatovat, že brankář Petr Čech je výborný. Ale mohl bych takhle hodnotit klidně i útočníky a tak dál. Máte velice kvalitní fotbalisty.
Česko má zřejmě kvalitní hráče, ale vy máte v týmu ty největší superhvězdy. Prozradíte, jak se s nimi pracuje?
Ti hráči jsou na takové úrovni, že já už je toho moc naučit nemůžu. Připravuju je zkrátka tak, abychom získali pro Brazílii šestý titul mistra světa.
Lze být konkrétnější? Všiml jsem si, že trénujete docela často bez míče, což pro Brazilce není zrovna typické.
S míčem jsou mí hráči skvělí, právě proto ve světovém fotbale tolik znamenají. Oni moc dobře vědí, jak mají s balonem i ve složitých situacích reagovat, jak udělat ve správný čas správné rozhodnutí. V téhle fázi přípravy je pro mě ale také důležité, aby byl tým připraven i jinak, tedy i fyzicky. Aby byl konkurenceschopný po všech stránkách.
Tato slova asi zvlášť platí pro útočníka Ronalda. Každý tady na něm vidí, že na tom kvůli předchozímu zranění není kondičně nejlíp.
Obdobné problémy měl Ronaldo i před šampionátem 2002. Také měl dlouhou pauzu. A stal se největší hvězdou a střelcem turnaje. Teď je navíc zkušenější a klidnější, takže se do formy dostane rychleji než tenkrát.
I přes ta kila, jež má navíc?
Je už skoro na své obvyklé váze. O Ronalda nemám obavy, zase bude výraznou tváří mistrovství.
Tou nejvýraznější ale má být Ronaldinho. Jak se pracuje s ním?
Na tuhle otázku existuje velmi jednoduchá odpověď: Dejte Ronaldinhovi na hřišti svobodu a volnost. Tečka. To je celé.
Mohu ještě k dalším hráčům? Slyšel jsem, jak záložník Kaká říká, že si složitě zvyká na styl mužstva, protože v AC Milán hrají jiný.
Proč by to nemohl říct? Kaká je velký profesionál, a u nás dokonce musí hrát na jiném místě než v AC. Ke všemu je to dobrý člověk, pořád dobře naladěný.
Povede váš tým za titulem jako kapitán opět obránce Cafú?
Slyším občas, že mám ve výběru hodně starých hráčů. Někdo jim říká staří, já říkám zkušení. Pro mě je vzhledem k mistrovství světa zkušenost některých hráčů velmi důležitá. A Cafú pojede na svůj čtvrtý šampionát! Proto začne na turnaji jako kapitán. Bude hrát díky zkušenosti, ale i díky své herní síle. To samé platí o Robertu Carlosovi.
Ten tady ve Weggisu přirovnal brazilský tým k Ferrari. Souhlasíte?
Podívejte, náš výběr je sestaven z nejlepších hráčů světa. Jen to ale k vítězství na šampionátu nestačí. Titul přivezeme pouze tehdy, když se všichni budeme chovat jako tým.
Tým se vám podařilo vytvořit pro šampionát v roce 1994, který jste s Brazílií vyhrál. Je rozdíl mezi náladou tehdy a teď?
Po stránce zodpovědnosti je to stejné. Ale tenkrát byl na tým vyvíjen obrovský tlak, protože Brazílie neměla titul od roku 1970. Nyní je to spíš o udržování skvělého stavu. Udržet se na vrcholu ale může být mnohem složitější než k němu dojít. Ke všemu si myslím, že situace okolo mužstva není úplně ideální.
Jak to myslíte?
Poslední zápas jsme sehráli loni v říjnu, na mistrovství od té doby uplyne osm měsíců. Proto bude kvůli všeobecnému očekávání naše úvodní utkání proti Chorvatsku velmi důležité. Z toho důvodu teď dáváme přednost odpočinku, klidu a relaxaci.
Jenže klidu si tady ve Švýcarsku moc neužijete. Kolem vašeho týmu propuklo ve Weggisu šílenství.
Nemyslím, že by tím měla být příprava narušena, takové riziko nehrozí. Hráči tady byli přijati skvěle, navíc my jsme na velký zájem zvyklí. Tlak je na nás jako před každým mistrovstvím světa, to znamená, že je veliký.
Jednou jste v souvislosti s tlakem na svou osobu prohlásil, že byste musel být Robocop, abyste ho v pohodě snášel.
Ale to bylo už někdy dávno, před lety. Teď jsem u týmu tak dlouho, že jsem si na tlak jednoduše zvykl. Už vlastně ani nedokážu změřit, jestli je menší, nebo větší než dřív. I když teď je možná přece jenom extrémní.
Proč?
Protože obhajujeme titul. Ale já už se tlaku naučil čelit.
Jak?
Ideální je pracovat s intenzitou, vůlí a zkušenostmi. Dělat to nejlepší pro to, aby byl co nejlepší výsledek.
Parreira a Zagallo, věrná dvojka (nejen) ve WeggisuChodí téměř neustále spolu a zdaleka to neplatí jen pro pobyt ve švýcarském Weggisu. S nimi kráčí historie brazilského fotbalu. Carlos Alberto Parreira a Mario Zagallo. Dva věhlasní trenéři, dva velcí přátelé, dvě legendy. "Asi už trošku srovnávat můžeme," připouští s úsměvem Parreira, třiašedesátiletý trenér brazilské reprezentace. O 12 let starší Zagallo stojí v tu chvíli vedle něj. Má oficiální funkci technického ředitele, ale každému je jasné, že právě on je u týmu šedou eminencí. Životy těch dvou jsou spojeny už 36 let, od světového šampionátu 1970. Tehdy přivedl Zagallo jako kouč Brazílii k poctě mistra světa a stal se prvním mužem, který bral titul jako hráč (1958 a 1962) i jako trenér. Později se mu vyrovnal pouze Franz Beckenbauer. Když vstupoval Zagallo v sedmdesátém do dějin, byl u toho Parreira jako zelenáč. Jako fyzioterapeut vítězů a zároveň Zagallův žák. A byl to velmi pozorný učeň. Vždyť blížící se turnaj v Německu bude Parreirovým pátým světovým šampionátem v roli hlavního trenéra. Vyrovná tím rekord srbského světoběžníka Bory Milutinoviče. Brazílii dovedl Parreira k titulu mistrů světa v roce 1994. I tehdy byl jeho pomocníkem Zagallo, který zase o čtyři roky později dovedl národní mužstvo na šampionátu ve Francii do finále. Jeho hvězdný přítel Parreira tam vedl Saúdskou Arábii a byl kuriózně od týmu vyhozen po dvou ze tří zápasů ve skupině. "Propustit trenéra během mistrovství, to je snad špatný vtip," ozval se Zagallo. "Jediným důvodem je, že šejkové chtěli ukázat sílu." I Zagallo má s vůlí šejků neblahé zkušenosti: v roce 1989 ho propustili ve Spojených arabských emirátech a jeho místo zaujal právě Parreira. Je to další důkaz, jak se osudy těch dvou prolínají. Teď jsou opět spolu ve Weggisu. Když se před třemi lety vrátil Parreira k brazilské reprezentaci, byl Zagallo první, koho si vzal k sobě. Spolu se nyní radí během tréninků, spolu přicházejí mezi novináře, spolu žertují. Po vtipu, pro jiné uši utajeném, se vitální Parreira zvonivě rozchechtá, zatímco smích věkem poznamenaného Zagalla připomíná vrzání nenamazaných dveří. Velcí přátelé se vydávají na další výpravu za úspěchem. |
