Tehdy to vypadalo, že je s mistrovstvím světa amen. Není.
Za dva týdny v Německu by měl být dvoumetrový kanonýr klíčem k českému úspěchu. "Zatím atmosféru před šampionátem moc nevnímám, napětí přijde, až do Německa přiletíme. Teď se koncentruju na tréninky, abych se dostal do herní pohody," říká Koller, kterého v minulém týdnu přibrzdilo natažené tříslo.
Když hrálo Československo na mistrovství světa naposledy, bylo vám 17 let. Jak jste turnaj v roce 1990 prožíval?
Emotivně. Sledoval jsem všechny naše zápasy. Vždycky se sešla celá parta u někoho doma a fandili jsme hromadně. V té době už byla taky televize u nás v hospodě, takže se fandilo i tam. Teď se kamarádi chystají přímo do Německa a budou fandit mně.
Tehdy se Tomáš Skuhravý stal druhým nejlepším střelcem turnaje. Byl to hlavičkář jako vy.
Jo, to byl vynikající hlavičkář, silový typ. Ne že by to byl můj velký vzor, ale hodně jsem ho sledoval.
Dnes jste hvězdou vy, se 40 góly historicky nejlepším střelcem reprezentace.
Ale jaký jste byl před 16 lety?
Vesnickej kluk. Vyrůstal jsem ve Smetanově Lhotě, hrál jsem fotbal, chodil do hospody. Velká fotbalová kariéra byla v nedohlednu.
Kam jste to chtěl dotáhnout?
Připravoval jsem se na to, že budu chodit do práce a žít normálním životem.
Na nějakou kariéru jsem vůbec nemyslel. Chtěl jsem hrát ve Smetanově Lhotě, to pro mě bylo všechno.
To je neuvěřitelný skok. Teď se chystáte na absolutní vrchol, namistrovství světa.
Ve fotbale nemůže být nic většího. Přišlo to skoro na závěr mojí kariéry, ale jsem strašně šťastný. Když postoupíme ze skupiny, bude to paráda. O play-off se nebavme, tam se plánovat nedá.
Jaký člověk vám vlastně jako první řekl: V tobě je něco výjimečného, budeš velký hráč.
Pan Veniger v rezervním týmu Sparty mi říkal, že jednou budu hrát za první mužstvo. Já si nevěřil, a on mi hodně pomohl. Věnoval se mi taky pan Jarabinský v áčku, ale rozhodující moment byl přestup do Belgie, do Lokerenu.
Když jste v roce 1996 odešel, fanouškům Sparty jste nechyběl, možná si vašeho přestupu ani nevšimli. A za necelé tři roky tu byl úplně jiný Koller. Místo hromotluka se vrátil nebezpečný útočník.
To asi museli lidi koukat, když mě Pepa Chovanec poprvé povolal do národního mužstva. Změnil jsem svou hru, trénoval víc koordinaci pohybu, víc jsem byl s míčem. Taky jsem měl v Belgii štěstí na trenéry, kteří mi věřili a věnovali se mi. A já věřil jim.
Přidával jste si v tréninku hodně?
Většinou jsem o dovolené sám od sebe chodil běhat, pracoval jsem na koordinaci pohybů. Viděl jsem, že to pomáhá, což mi zvedalo sebevědomí.
Techniku s míčem jste vypiloval, ale reprezentační spoluhráči nejspíš pořád umějí víc. Nemrzí vás to? I trenéru Brücknerovi jste před pár dny při nepovedené střele povídal: Já jsem na hrubou sílu.
Každý má něco. Tomáš Rosický je technik, ten umí to, jiný něco jiného. Je to kolektivní hra, každý přidá něco, a tím se vytvoří tým.
Spoluhráči o vás říkají: Jenda? To je velký dobrák. Myslíte, že by vaše kariéra stoupala rychleji, kdybyste byl drsnější a průraznější?
To nevím. Pokud jde o fotbalové věci, na tréninku a na hřišti, myslím, že jsem průbojný dost.
Ale pořád nezapadáte do hvězdného světa současného fotbalového showbyznysu, že?
Bráním se tomu. Nemám rád, když jsem moc na očích.
Přesto vás fanoušci vybrali do nejlepší jedenáctky bundesligy.
To se přece hodnotí podle výkonů na hřišti. A na něm chci být vidět co nejvíc. Mimo hřiště ne.
U reprezentace jste se stal dokonce hercem. S brankářem Čechem, Kováčem nebo Rozehnalem jste natáčel reklamu pro T-Mobile. Jaké to bylo?
Docela vtipné a zajímavé. Jen mi vadilo, že natáčení trvalo hrozně dlouho, tak jsem všechny popoháněl, aby se to udělalo co nejdřív.
Věděl jste od začátku, že titulní role bude vaše? Na konci si oblékáte reprezentační dres a je vám malý.
Na tohle jsem vděčný objekt, říkali mi to. Navíc tam nikdo takový nebyl, tak jsem šel.
A co exhibiční akce? Na ty se tváříte jak?
Když si jedu zahrát fotbal, beru je. Předloni mě pozvali do Madridu na zápas výběru Ronalda proti Zidanovi a bylo to moc fajn. Ale kdyby se nehrál fotbal, odmítl bych.
Ocitl jste se mezi nejslavnějšími hráči světa. Necítil jste se nejistý?
Byl tam Tomáš Rosický a Marek Jankulovski, táhli jsme to spolu, ale jinak bych se možná cítil nesvůj.
Když se objevíte sám na pódiu, třeba při vyhlášení Fotbalisty roku, býváte hodně nervózní?
Už si pomalu začínám zvykat. V začátcích jsem to prožíval těžce.
Vaše poslední sezona byla podivná. Těžké zranění, operace, zdlouhavá rehabilitace, návrat, loučení s Dortmundem. Pochyboval jste často, jestli se stihnete vrátit včas?
Byly takové chvíle. Stereotyp, chmury. Léčba nepostupovala tak rychle, jak bych si představoval. I doktor, který mě operoval, začínal být pesimistický. Ale nikdy jsem nepřestal věřit. Mistrovství světa mě hnalo dopředu. Musel jsem pracovat a věřit.
Jak je při léčení důležitá psychika?
Hodně. Bez pevné vůle bych neměl šanci. Občas jsem si řekl: To nezvládnu, už nemůžu. Ale pak jsem si vzpomněl na mistrovství a zase jsem měl do léčby sílu. Ta motivace byla rozhodující.
Než jste se zranil, měl jste spoustu nabídek k přestupu. Pak všechno utichlo.
Nedivím se. Bylo to vážné zranění, všichni vyčkávali, ptali se mého manažera, jak to vypadá. Nikdo si přece netroufne dát smlouvu zraněnému hráči. Ale já byl v klidu, soustředil jsem se jen na rehabilitaci. Teď už můžu zase začít nabídky sbírat.
Novou smlouvu v Dortmundu jste odmítl. Proč?
Byl jsem tam pět let, chci zkusit jinou zemi. Potřebuju změnu, nový impulz. Pořád mám z Německa nabídky, ale říkám ne. Chci pryč.
Kam? Máte konkrétní přání?
Kdybych si mohl vybírat, tak někam do tepla, nejlíp k moři. Pořád mám problémy s průduškami, pomohlo by mi to.
Váš agent Paska už jednal s Palermem. Ozvalo se taky Monako, mluví se o anglické Aston Ville.
Zatím všechno nechávám na panu Paskovi, chci se soustředit na mistrovství světa. Sice preferuju klidnější život, ale zároveň bych nešel někam, kde se bude jen dobře žít, ale fotbalově to nebude nic moc. Pořád potřebuju mít motivaci.
Co vy a budoucnost v národním dresu? Je vám 33. Už víte, co bude po mistrovství světa?
Pokud budu zdravý, prospěšný a ve formě, chtěl bych pokračovat. Cítím se dobře, zatím nemám potřebu končit.
A budete šéfovat mladíkům.
Ne, vždyť všichni mladí už dávno hrají ve světových klubech. Navíc lídr není potřeba, hrajeme jako mužstvo, každý má svoji roli.
Vy jste na hřišti pro střílení gólů. Zkusím říct jedno slovo a vy odpovíte, co se vám vybaví.
Psychologický test, jo?
Zkusme to. Gól.
Radost, euforie.
Hedvika.
Tak to je... Moje životní láska.
Ale Hedviky máte dvě. Manželku a dceru.
Nejdřív mi v hlavě naskočila malá, ona je teď číslo jedna.
Smetanova Lhota.
Dětství. Místo, kam se vždycky rád vracím.
 Tomáš Ujfaluši (vpravo) bojuje na tréninku o míč s Janem Kollerem. |
