Jako testovací řidič usedám do zjednodušeného modelu auta v takzvané jeskyni (anglicky Cave automatic virtual environment – pozn. red.) tvořené čtyřmi stěnami, na které se promítá dění z běžné městské ulice. Situace se mění podle toho, jak nakloním hlavu s 3D brýlemi. Díky virtuální realitě mám rozhled do stran a skutečný pocit člověka za volantem.
Po chvíli vyrážím do provozu a musím si zvykat na trochu pomalejší reakce vozidla. V provozu zažívám perné chvíle, a to mě technici spíš šetří. Jiným kolegům rovnou poslali pod kola chodce a přidali i další situace, které mají člověka vyvést z rovnováhy.
„Pomocí biometrických snímačů jsme schopní změřit, jak moc stresovaný člověk je. Dokážeme přesně snímat směr pohledu, zaměření očí. Můžeme zkoumat tep či svalový tonus. Dokážeme vlastně snímat skoro vše kromě mozku – na ten se zatím nespecializujeme,“ vysvětluje odborník na virtuální realitu Tomáš Benda.
Výsledky testů na řidičích mohou využít dopravní psychologové. „Zjistí, jakým způsobem řidiči reagují na externí vlivy. Například na ně můžete začít mluvit. Můžete je donutit telefonovat a psát SMS zprávy. My pak zkoumáme, jak to ovlivňuje jízdu,“ dodává Benda.
Po opuštění vozu a odložení 3D brýlí se mi lehce točí hlava, což není nic neobvyklého. „Lidem se bohužel často dělá špatně. Pomocí očí vnímáte pohyb a jste do toho vtažený. Vaše vnitřní ucho, kde je centrum rovnováhy, s vámi ale nesouhlasí. Tím pádem tělo vyhodnotí, že se hýbáte a zároveň stojíte, kvůli čemuž dochází k problémům, kdy se člověku dělá špatně. Nejlepší je to hned sundat z očí, odejít a pokud možno se chytit pevné zdi,“ radí Benda.
Zároveň upozorňuje, že jsou s kolegy schopní nasimulovat i strojovnu lodi, kde se mohou trénovat budoucí lodní technici, nebo další stroje a prostředí. „Zabýváme se výzkumem lidského chování v různých prostředích – jak v laboratořích použitelnosti (testování softwaru), tak ve virtuální realitě. Můžeme simulovat prostředí a situace, které jsou špatně dostupné (cesta na Mars), příliš nákladné (automobil budoucnosti) nebo nebezpečné (simulace havárie jaderné elektrárny),“ popisuje vedoucí zdejšího zařízení Petr Kos.
Laboratoř pro architekty a použitelnost softwaru
Po chvíli, když jsem znovu nabyl stabilitu, se můžu přesunout do další místnosti, kde se nachází zařízení HTC Vive (viz Virtuální realita na vlastní smysly), umožňující prohlídku a vytváření prostředí.
„Máme tady ukázku, ve které kolega modeluje prostředí ve virtuální realitě. Je to nový sál centra DOX, kde můžeme měnit prostředí podle přání zákazníka,“ uvádí vedoucí Kos, zatímco si jeho kolega dává HTC na obličej a začíná dělat gesta pomocí bezdrátových pák. Na velkém plátně se nám ukazuje jeho počínání – přesouvá a upravuje světla v divadelním sále.
„Můžete se projít nebo se podívat z jiného úhlu na budovu, kterou chcete koupit jako investor nebo kterou navrhujete jako architekt. Díky virtuální realitě můžete udělat změny ještě předtím, než se začne stavět. Tím se ušetří čas a náklady,“ doplňuje Kos.
Návštěvu zakončujeme v laboratoři použitelnosti, kde jsou počítače s kamerami na snímání zraku a řada kamer podél zdí, které zase umožňují celkový přehled o situaci v místnosti. Zde vědci testují vlastnosti a použitelnost různých počítačových programů.
„Za deset počítačů usadíme typické uživatele – participanty. Definujeme pro ně scénář, podle něhož pak postupují a vykonávají jednotlivé kroky. Sledujeme jejich řeč těla. Poznáme, že se cítí divně, když se například odtáhnou od obrazovky, objeví se gesto na tváři nebo se drbou na hlavě. Můžeme pak výzkum zastavit a ptát se, kde cítí problém. Když situaci kvantifikujeme na deseti uživatelích, tak jsme schopni dle určité metodiky až osmdesát procent problémů z použitelnosti softwaru odhalit,“ vysvětlil odborný asistent Josef Pavlíček z katedry informačního inženýrství PEF ČZU.
Zemědělská univerzita představila laboratoř po třech letech od jejího otevření. Nejdříve probíhalo testování a v minulém roce začalo i komerční využívání. Zatím fakulta spolupracuje jen s několika firmami, pro které připravuje různá řešení ve virtuální realitě. V letošním roce by se počet zákazníků z řad společností měl rozšířit až na patnáct.
Laboratoř vyšla na více než 33 milionů korun. Velkou část uhradila Evropská unie, univerzita přispěla šesti miliony. Do budoucna by se mělo pracoviště rozšířit a využívat také při výuce.
