Igráček před pěti lety prožil své znovuzrození na českém trhu. Naděje do retro hračky, která po roce 2006 v podstatě prožívala svou klinickou smrt, vložil podnikatel Miroslav Kotík. Ten po sametové revoluci začínal s dovozem hraček z Asie a později se přes výrobu stolních her dostal až k igráčkovi.
Novodobý příběh igráčka začal koupí zkrachovalého podniku Igra od Jaroslava Novozámského, známého také jako bývalého majitele sítě hračkářských obchodů Bambule. Do Kotíkovy fabriky v Novém Veselí, kde mimo jiné chalupaří prezident Miloš Zeman, tak jednoho dne přivezly kamiony výrobu i stroje, aby se plastová postavička nadechla k novému životu.
Investice v řádu desítek milionů korun do výroby igráčka se vyplatila, dnes dva závody v Novém Veselí a v Korouhvi u Poličky vysílají do světa 200 tisíc postaviček ročně a objem roste. Vzniklo zatím asi sto modifikací dvaceti různých profesí, auta MultiGo, „kufříky“ nebo papírové silnice. A letos, po čtyřiceti letech, by měl dětský hrdina dostat nové dítě.
Prvotní skepse
„Spousta lidí se na začátku divila, že nechceme vyrábět v Číně, ale doma. Říkali, že je to pracné, drahé a nevěřili, že to ustojíme,“ vzpomíná Kotík, který si však stál za svým. K dováženým hračkám z Číny, kterými vlastně svojí podnikatelskou dráhu v roce 1991 začal, si vypěstoval nedůvěru. I proto jako surovinu k výrobě nového igráčka zvolil nejkvalitnější, ale zároveň drahý plast ABS, ze kterého se vyrábí i stavebnice LEGO.
Výroba igráčka postupně roste, přesto je hračka oproti jiným retro výrobkům v nevýhodě. Za socialismu bylo totiž figurek málo, a tak se příliš neexportovaly do tradičních komunistických vývozních destinací SSSR, Polska, Maďarska... „V těchto zemích proto dnes figurka není téměř známá,“ posteskl si majitel Efko. Na Západě má zase igráček silnou konkurenci v podobě německého Playmobilu.
Plastové figurky se přesto vyvážejí všemi světovými směry. Zkušenost však ukázala, že hračka je v zahraničí pod názvem igráček neprodejná. Děti ve většině zemí ji proto znají pod názvem Pokeeto. „Partneři měli velký problém s výslovností a padl požadavek na přejmenování postavičky,“ vysvětlil Kotík.
Odlišným mezinárodním „chutím“ se firma přizpůsobuje i v designu postaviček. Policisté se například začali vyrábět v univerzální modré košili namísto původních šedostříbrných s pruhy, jaké má česká policie. I tento detail se ukázal být zádrhelem při exportu.
Apolitický igráček
Export je pro firmu čím dál důležitější, tvoří už přes třetinu tržeb. Základem byznysu společnosti Efko-karton přesto není igráček, který do firemní pokladny přináší zhruba čtvrtinu, ale výroba společenských her jako je Člověče nezlob se, Jožin z Bažin, Kloboučku hop a mnohých dalších.
Deskové hry i igráček se vyrábějí také pro reklamní účely. Jako dárek pro své klienty si nechaly speciálního igráčka vyrobit například aerolinky Jetstar, pražská ZOO, Skupina ČEZ, společnost Eko-Kom a další. Zájem byl i ze strany politiků, to však firma odmítla.
„Stanovili jsme si jasná pravidla, co už je za hranou. Igráčka pro reklamní účely vyrábíme, ale figurka nesmí být potištěna na těle žádným jiným brandem a musí být zachován název igráček,“ říká Kotík. Bez vymezení jasných mantinelů už by například měla igráčka jako maskota pod svým názvem Standa Raiffeisen stavební spořitelna.
