Z vašich dřívějších prohlášení jsem měl pocit, že se chystáte do důchodu. Přehodnotil jste odchod z vedení firmy?
Před třemi lety jsem ustanovil kolegu Michala Štěrbu ředitelem podniku. Dělá to moc dobře, je šikovný a inteligentní. Já se snažím do operativních věcí moc nezasahovat, byť mi to někdy dá dost práce. Někdy se mi to dokonce ani nepodaří, neovládnu se. Ale mám volnější režim: chodím do podniku čtyřikrát týdně a většinou tam nejsem 12 hodin denně jako dřív, ale osm devět. Zaměřuji se na strategické projekty rozvoje. Tím nechci říct, že by je Michal a můj partner, Američan Shawn Johnson, který má na starosti severoamerické aktivity, nedělali se mnou. Je to ale dnes více týmová práce.
Zachránil vinyl. Zdeněk Pelc se stal podnikatelem roku 2015 |
Ale odchod do penze se nekoná...
Člověk musí být trochu soudný. Lidé, kteří říkají, že v 65 letech jsou stejně čilí jako v pětatřiceti, soudní rozhodně nejsou. Udělal jsem to schválně tak, abych do firmy stále viděl a mohl do ní výrazně vstoupit, pokud se mi něco nebude zdát. Je to lepší řešení, než když člověk v čele firmy doskomírá a pak se narychlo hledá, kdo to po něm převezme.
Firmu nyní kormidlujete k velké zahraniční expanzi. Jak to vypadá s novým výrobním závodem v Kanadě?
Kanadský projekt postupuje velmi dobře. Měli jsme otvírat koncem dubna, jen kvůli přívodu kanalizace se nám to posunulo do června. Ale to není zásadní komplikace. Jde o stavbu nového podniku na zelené louce s kompletně novou technologií lisů, kterou tam budeme dodávat.
Zdeněk Pelc (64)Vystudoval VŠE, profesně začínal jako vedoucí marketingu v Poldi Kladno. V letech 1983 až 2013 byl generálním ředitelem Gramofonových závodů, dnes GZ Media. Nyní se dění ve firmě účastní z pozice předsedy představenstva. Patří mu asi 89 procent firmy, časopis Forbes ho se jměním 2,5 miliardy korun loni zařadil na 49. místo mezi nejbohatšími Čechy. Je pravděpodobné, že díky loňskému prudkému růstu provozního zisku firmy si v novém žebříčku polepší. Je rozvedený, má čtyři děti. Hraje tenis a golf a je fanouškem anglického fotbalového týmu Sunderland AFC. |
A co výrobní závod v Číně, o němž jste hovořil loni?
Čínský projekt je zatím pozastavený. Navzdory naší snaze se nám nepodařilo najít vhodného partnera. Chceme od něj, aby měl dobré styky s tamními úřady, vyznal se v našem byznysu a měl chuť do toho s námi jít. Pořád ale s čínským projektem počítáme. A pokud to nepůjde v Číně, uvažujeme o Singapuru. Kromě toho máme před podpisem smlouvu o koupi výrobního podniku na vinyly v jižní části Spojených států, abychom pokryli toto teritorium ze všech stran.
Co je to za firmu?
To zatím nechceme říkat, obchod by měl být uzavřen až koncem dubna.
Jak velká akvizice to je a jak se projeví na vaší celkové produkci desek?My už jsme dnes největší výrobci vinylových desek na světě, ale nejsme největší v jednotlivých zemích. V každé větší zemi stále máme konkurenci. Díky novému podniku v Kanadě s tím, co tam dnes dovážíme, budeme jedničkou na americkém trhu.
Podívejte se, jak se v továrně u Berouna vyrábějí vinylové desky:
Jak se co dělá
Sledovat další díly na iDNES.tvKolik desek tedy vyrobíte?
V Kanadě půjde v první fázi čtyři až pěti milionů desek ročně. Obdobné by to mělo být v USA. Očekáváme, že v Česku letos překročíme hranici 24 milionů vyprodukovaných vinylových desek. Když připočteme Ameriku, měli bychom se blížit 30 milionům kusů, čímž zahraniční konkurenci už hodně odskočíme.
Považujete renesanci vinylových desek za dlouhodobou věc? Lze tento růst udržet dalších deset let?
V našem výrobním odvětví nejde plánovat na desítky let dopředu, všechno se mění hrozně rychle. Trh poslední roky roste úžasným způsobem o 30 až 40 procent, naproti tomu počet výrobců je omezený. Je však jasné, že růst se začne zpomalovat. Jenže i 15 procent z velkých čísel je stále obrovské množství desek navíc. Tři roky to podle nás určitě vydrží a na delší období neplánujeme. I proto při našich investicích počítáme s krátkodobou návratností. Co bude poté, nikdo neví.
Kolik vás stály nové investice v Severní Americe a jak je financujete?Zatím jde zhruba o 15 milionů dolarů a všechno financujeme z vlastních zdrojů, nemáme úvěry. V každé z továren budeme zaměstnávat asi 80 lidí, což je méně než deset procent celkového počtu našich zaměstnanců.
Sami vyrábíte vlastní lisovací technologie. Jste v tomto také největší na světě?
Když jsem uvěřil, že vinyl chytá druhý dech a brzy narazíme na limity naší výroby, v roce 2005 jsme začali konstruovat nové, vlastní stroje. Tehdy jsme je ještě nepotřebovali, ale udělali jsme dobře. A to i kvůli tomu, že se nám to tehdy moc nepovedlo. Zatímco v podniku máme stroje, které fungují 45 let, některé modely z roku 2005 už jsme museli vyhodit. Na další generaci jsme už ale všechno vychytali a lisy jedou bez chyb. Dnes tvoří nové stroje asi polovinu celé výroby. Lisy vyvíjejí asi i jiné firmy, ale my je neprodáváme, děláme je jen pro vlastní potřebu.
Můžete naznačit loňské tržby a zisk?
Loni se tržby pohybovaly kolem 2,35 miliardy korun (v roce 2014 to bylo 2,22 miliardy). Výrazněji nám vyskočil provozní zisk, a to na 500 milionů. Je to dané strukturou zakázek: vinyl prudce roste, přičemž má vyšší ziskovost. Navíc se stále více zaměřujeme na věci s vyšší přidanou hodnotou a jednoduché produkty opouštíme. A jak klesá výroba digitálních nosičů, jako je CD a DVD, kde je marže minimální, tak se nám zvyšuje celková profitabilita.
Kolik z vašich celkových tržeb dnes tvoří vinylové desky?
Nedělíme to tímto způsobem. Hudební byznys se na výrobě podílí 52 procenty, 48 zbytek. Ale podíl vinylových desek pochopitelně hodně roste - dnes tvoří přes 40 procent tržeb a na zisku to bude ještě výrazně více.
Mimo hudební byznys je nadále vaším největším zákazníkem Ikea?
Ano, to je největší partner, navíc velmi spolehlivý a rostoucí. Následují velké zakázky na dárkové pakety pro francouzské firmy a firmy z Beneluxu. Děláme také pro Samsung balení pro telefony či balení pro luxusní whisky a koňaky.
O prodeji neuvažuji. Nevím, co bych s penězi dělal
Neplánujete rozšířit svůj byznys na některé další oblasti?
Zatím nemáme kam. Současné rozkročení nám stačí. Všechny oblasti jsou zatím velmi stabilní a úspěšné. I digitální nosiče mají stále svůj význam. Jsem rád, že vinylový byznys roste takhle rychle, ale mou snahou je postrkovat i ostatní oblasti, aby naše závislost na vinylu nebyla tak velká.
A továrny v dalších zemích už v hlavě nemáte?
Zatím není potřeba. Nabízí se třeba Austrálie nebo Jižní Amerika a máme tam nějaké nabídky, ale není to o tom, stále někam růst. Nové projekty musíte zvládat. A přestože jsou nás v podniku skoro dva tisíce, lidí schopných dělat nové věci a dotahovat je do konce je hrstka. Rozjet čtyři věci a z toho tři dotáhnout není žádné umění. Proto jsme se rozhodli pro Severní Ameriku, kterou chceme dotáhnout letos. Příští rok Asii a pak se uvidí.
Vím, že na to odpovídáte často, ale dnes je to možná aktuálnější - o prodeji firmy neuvažujete? Nenapadlo vás, že je třeba ideální doba, když se podíváte, jak úspěšně prodali čeští majitelé Mitas a skupinu ČGS?
To mě nenapadlo. Nevím, co bych s těmi penězi dělal. Já jsem kluk z Kladna, mám tam kamarády a bývalé spolužáky. Po tenise chodíme na pivo a oni by nešli tam, kde pivo stojí 35 korun. Musí stát 23 korun. Takže já nevím, za co bych ty peníze utrácel. Tím nechci říci, že teď jsem nějaký chudák, který by bez prodeje firmy strádal. Ale pro prodej nevidím žádný důvod. Bez ohledu na to, na světě vlastně není firma, která by nás z logiky věci mohla koupit. V naší branži není větší koncern a vydavatelství, u kterých by to mělo smysl, zase dnes nemají tolik peněz.
Čínští investoři s Jaroslavem Tvrdíkem u vás nebyli? Oni se zajímají o firmy s určitou symbolikou a tradicí. Právě GZ Media by do toho mohly zapadat, nemyslíte?
To možná ano, ale nabídka nebyla a jenom by ztráceli čas. Firma není na prodej.
Nikdy vás nenapadlo firmu prodat a zkusit dělat něco jiného?
Ne, já nic jiného neumím. V tom je dnes problém řady lidí, kteří si myslí, že mohou dělat všechno. Vidím to u politiků. Když mi nevyjde ministr průmyslu, tak zkusím školství. Jsem ředitelka mateřské školy, tak proč bych nemohla být ministryně. Já si to vyzkoušel tady. Když jsme tu zakládali polygrafii, tak byla docela hrůza, jak nám to nešlo. Prostě jsme tomu nerozuměli. To si pak s vámi lidé dělají, co chtějí. A než se management zorientuje, chvíli to trvá.
Jak tedy nakládáte s volným časem?
Nemám vyloženě nové koníčky. Spíše se nehoním, dělám si život pohodlnější. Ale je fakt, že kromě tenisu, který stále hraji, jsem v poslední době přidal golf. Vždycky jsem k němu měl trochu odpor, myslel jsem si, že je to hra pro snoby. Upřímně, nadále si to trochu myslím, ale co se týče pohybu, je ideální. Navíc nemusíte shánět spoluhráče jako v tenisu, někdy si po cestě do práce či z práce jdu zahrát sám.
A politika vás neláká?
Jak říká paní Bubílková, s politiky netančím. Neláká. Ale přes všechny excesy si myslím, že se situace mírně a velmi pozvolna zlepšuje. Máme se vlastně dobře, takže člověk by asi neměl být netrpělivý.
