Textilní podniky totiž letos poprvé po dlouhých letech začaly nabírat nové zaměstnance. V poslední době našla ve fabrikách práci téměř tisícovka lidí. Až do loňska přitom podle statistik své lidi propouštěli. Některé firmy už tak narážejí na problém, kde nové lidi sehnat.
Na českém pracovním trhu už je to prý prakticky nemožné. „Firmy se obracejí do zahraničí, ovšem narážejí na těžkopádné a zdlouhavé přístupy státu. Konkrétně mohu uvést nábor pracovníků na Ukrajině, kde je problém vůbec o pracovní vízum zažádat,“ říká výkonný ředitel Asociace textilního, oděvního a kožedělného průmyslu Jiří Česal.
Podle lidí z oboru nyní neexistuje téměř žádná odborná instituce, která by vychovávala nové pracovníky textilek. „Zaměstnanci stárnou a nemá je kdo nahradit,“ dodává Česal.
Sázka na nové obory
Zatím jsou však textiláci optimističtí, počítají s investicemi a nákupem nových strojů. „Všichni textilní průmysl pohřbívali, ale teď prožíváme boom. Nestačíme dodávat,“ potvrzuje Karel Havlíček, jehož skupina Sindat patří tři výrobní závody - Tylex Letovice a Sintex s fabrikami v České Třebové a ve Skutči. Jejich obrat loni dosáhl 367 milionů korun, což představuje meziroční nárůst o 28 procent. A zhruba o třetinu se mají tržby zvednout i letos.
“Před pěti lety všichni textilky odepisovali. Je ale třeba počítat s tím, že textilní průmysl má jednu výhodu - dlouhý investiční cyklus. Zatímco v jiném odvětví vydrží jeden stroj třeba pět let, v textilu je to třicet až čtyřicet let,“ vysvětluje Havlíček. Nyní hodlá nakupovat nové stroje na zpracování 3D textilií, za 30 až 40 milionů korun.
A o mohutně investují i další. Největší česká textilka, Juta senátora Jiřího Hlavatého, v posledních třech letech proinvestovala zhruba miliardu korun, letošní plán počítá s další půl miliardou.
Kolem roku 2008 přitom české textilky drtila levná asijská konkurence a silná koruna. Přežily ty, které se zaměřují na výrobky, jež asijské fabriky neumí. A to hlavně technický textil, pro automobilový průmysl, stavebnictví či zemědělství. Ostatně tři z pětice největších tuzemských textilek se specializují právě na tuto oblast.
„V tomto segmentu se také nejvíce uplatňují nové výrobky a inovace. Ovšem i výroba klasického textilu zvláště s vyšší přidanou hodnotou nachází na zahraničním trhu své uplatnění,“ říká Česal.
Africké problémy
Za pár let se však situace výrazně změnila. Exportně orientovanému odvětví pomohlo oslabení koruny po zásahu centrální banky. Vývoz je pro většinu textilek zásadní, za hranicemi prodávají podstatnou část své produkce. Juta vyváží přes čtyři pětiny své produkce, téměř veškerou produkci směřuje do zahraničí také broumovská Veba.
“Dnes už se tento efekt zčásti vyčerpává, a to i tím, že rostou mzdy a další výrobní i nevýrobní náklady firem. Avšak efekt slabé koruny stále hraje významnou roli. Firmy mohou počítat s poměrnou stabilitou měny aspoň do poloviny příštího roku,“ říká Česal.
Přesto ani prodej za hranicemi není úplně bez problémů. Letos textilní firmy kvůli nestabilní politické a bezpečností situaci zaznamenaly čtvrtinový pokles odbytu v Africe. Pro některé textilky, například pro Vebu, je přitom africký trh klíčový. „Textilnímu průmyslu se však z velké části podařilo tento výpadek vykrýt na jiných trzích, a to vyšším vývozem do EU a na americký kontinent,“ uvádí Česal.
A ani asijská konkurence už podle lidí z textilního byznysu české textilky přímo neohrožuje. „Čína už je dnes v mnoha případech dražší,“ říká Havlíček. A mnoho firem prý zvažuje, že se odtamtud stáhnou. „Signály, že některé firmy chtějí či zvažují přesunutí výroby zpět do Evropy, skutečně máme,“ říká výkonný ředitel Česal. „Pokud jde o Českou republiku, odradit je v jejich záměru mohou problémy právě se zmíněným získáváním zaměstnanců,“ doplňuje.
Evropské textilky mají navíc ještě jednu výhodu, dokáží dodávat pro částech, přesně podle požadavků odběratelů. „Odběratelé často potřebují malé dodávky, ale z Číny putují jen celé kontejnery. My navíc dokážeme dodávat rychle, během pár dnů od objednávky. Z Číny by to trvalo měsíc až dva,“ doplňuje Havlíček.
