Za záplavy si můžeme sami, míní odborníci. Znásilňujeme přírodu

Na jedné straně vydatné deště a silné bouřky, na straně druhé kyselé deště, práškování polí a necitlivé zásahy člověka do krajiny. To jsou podle odborníků viníci stále častějších povodní v Česku. Náprava je prakticky nemožná.

Řeka Sázava v Okrouhlicích na Havlíčkobrodsku (7. srpen 2010) | foto: Anna Vavríková, MF DNES

Projížďka na kole po cyklostezce podél Svratky mezi Brnem a Židlochovicemi je příjemná, ale poněkud fádní. Není tu jediná zatáčka. Řeka i cyklostezka postavená na hrázi jsou rovné jako dálnice.

U nedalekých vzrostlých stromů se kroutí původní koryto řeky, z něhož se stala bažina nebo postupně vysychá. Vodohospodáři řeku napřímili v minulém století. Jejich představa byla taková, že když se koryto prohloubí a vystaví se hráze, každoroční rozlivy řeky do zahrad a domů budou minulostí.

Meandry zachránily Ostravu

Při běžných deštích nebo jarním tání dokáže koryto vodu pojmout a uchránit před škodami obce ležící podél něj. Avšak při extrémních lijácích

Zásahy člověka do toků

V roce 1918 byla regulována třetina říčních toků, nyní jich je více než 90 procent. Za sto let ubylo podél řek 80 procent malých rybníků a jezírek. V roce 1918 bylo na území Česka 17 přehrad, nyní jich je kolem 180. Napřimováním říčních koryt se dohromady české řeky zkrátily o třetinu.

se korytem žene voda takovou rychlostí, že v dolní části toku smete cokoli, co jí stojí v cestě. Desítky, možná stovky meandrů zmizely i po regulaci Blanice u Protivína nebo Labe u Čelákovic.

A naopak – třeba zachovaná rozsáhlá plocha meandrů, lužních lesů a luk v chráněné krajinné oblasti podél Odry nad Ostravou zachytila během záplav v roce 1997 celkem 89 milionů kubických metrů vody a zeslabila povodňovou vlnu v severomoravské metropoli o 100 kubíků za sekundu. Tolik protéká v Praze ve Vltavě za normálního počasí.

Proto se nyní začíná investovat do toho, aby se alespoň některé potoky vracely do svých původních koryt. Na takové projekty přispívá i Evropská unie – Brusel platí až 90 procent nákladů. Díky tomu už byl obnoven například původní tok Černého potoka na Teplicku, potoka v Orlickém Záhoří či toku Kněhyně v Beskydech. Vrátit potoku jeho bývalý tvar není levná záležitost – kilometr vyjde minimálně na dva miliony korun.

Zemědělci vyhubili žížaly a na polích se nevsakuje voda

Svůj podíl na tom, že Česko na různých místech devastují povodně, má i zemědělská výroba a průmysl. Biologové hovoří o škodách, které

Rovné toky jsou nebezpečné

Před 150 lety se řeka Labe v okolí Čelákovic kroutila v ostrých obloucích, jak vyplývá z historické mapy. Nyní je Labe po zásahu člověka napřímené (tentýž úsek na aktuální mapě dole). Voda tudy protéká rychleji a při povodních se nemá kam rozlévat. Může tak způsobit větší škody ve městech ležících dále po toku.

napáchalo zkažené ovzduší, práškování a kyselé deště. To všechno dohromady vyhubilo půdní živočichy, kteří v půdě budovali chodby a umožňovali, aby se dešťová voda lépe vsakovala.

„Na polích jižní Moravy vymřely vlivem nevhodné lidské činnosti hlubinné druhy žížal. Ty každoročně obnovovaly půdní mikrostrukturu a hloubily chodbičky, jimiž se půda provzdušňovala a do nichž pronikala dešťová voda. Zánik žížal vedl k utužení půd. Krusta na povrchu brání vsakování, dešťová voda odtéká povrchově do řek,“ popsal serveru iDNES.cz Josef Rusek z Ústavu půdní biologie Akademie věd ČR.

Na rozpadu původních, fungujících ekosystémů se podepsaly i zásahy do krajiny, jako rušení remízků, přirozených cest, kácení lesů.

Chybí smíšené lesy

Horské oblasti Česka s jednolitými smrkovými lesy poškozenými kyselými srážkami a kůrovcem a s rozsáhlými pasekami nejsou schopny stáhnout do půdy a podzemních vod déletrvající deště a vodu z jarního tání.

Problémem je podle odborníků také malá druhová pestrost českých lesů. Smíšené lesy totiž zadrží mnohem více vody.