Potkali jsme se na galavečeři k Prague Mussel Weeku, food festivalu zasvěcenému mušlím. Jste vy sama příznivkyní exotického jídla?
Jsem příznivcem jídla. A když je to takhle kulinářsky založené a ta kuchyně je něčím zajímavá, tak to mám ráda. Jsem velký gurmán.
Jste na sebe coby herečka přísná? Hlídáte si, co konzumujete a co si sama vaříte?
Nemyslím si, že jsem přísná. Ale zároveň vím, co mi chutná, co mi dělá dobře a co je pro moje tělo dobré. Takže si podle toho vybírám. Nemám takové to hřešení, že jdu do fast foodu nebo se přejím čokoládou a zmrzlinou. Když chci, tak si zkrátka dám, ale málo. A jsem potom v pohodě. Takže to mám takové v rovnováze. Žádné extrémy. Nedržím diety, netrápím se, netýrám se a užívám si život.
Na večeři jste dorazila s přítelem. Prochází podle vás láska vskutku žaludkem? A je vaším plusem v tomto vztahu i to, jak fungujete v kuchyni?
To je asi to nejdůležitější! Můj tatínek je kuchař a vlastně mi to tak v dětství nastavil, že muž by měl umět vařit. Je to devíza a je to hezké a sexy. Takže jsem si podvědomě vybírala muže, kteří umí vařit, a vždycky se mi to strašně líbilo a imponovalo mi to. Honza taky vaří. Vaří víc než já a baví ho to. Mě to až tak nebaví, takže si užívám, když uvaří. Jsem za to strašně vděčná, šťastná a ocením, když mám před sebou to jeho jídlo.
Vlastina Svátková s partnerem Honzou (2022)
I svoje syny vedete touto moderní, pokrokovou výchovou, aby byli pak jednou ideálními partnery?
To jste přesně vystihl. Mám tři syny, nejstaršímu je patnáct a vaří rád. Já jsem je vlastně jako dobrá, správná matka přihlásila na kroužek vaření, když byli malí, a od té doby to milují. Vaření je baví a jsou moc rádi, když se něco povede a že to někomu chutná. Takže kluci si uvaří sami, když potřebují a jsou sami doma, samozřejmě kromě toho nejmenšího.
Za rozpad mého druhého manželství může karanténa, říká Vlastina Svátková |
Řekla byste, že na to nejlepší v životě jste si musela počkat? Prožíváte momentálně ten pomyslný stoprocentní moment?
Na to jsem opatrná. Protože jakmile si řeknete: „Super, už je to tady, mám všechno,“ tak se něco stane. Já tak opatrně a jemně vykračuji životem a jsem vděčná za to, co je teď. Ale vím, že život pořád přináší nějaké zkoušky a výzvy. Bezstarostný nebude nikdy. Takže jsem v té vnitřní síle připravená na všechno, co přijde. Ale zároveň pokorná a vděčná za to, co mám teď.
Máte za sebou dva rozvody. Když se za sebe ohlédnete na těch posledních pár let, považujete některé roky za vyloženě složité?
(smích) Tak to bych takhle mohla nazvat celý svůj život. Je to jako na houpačce, horská dráha. Chvilku je to fajn, dobrý, člověk si vydechne, nadechne se a pak zase spadne dolů a začne řešit problémy v tom blátě, kam spadl. Pak se zase postaví, vstane jak Fénix z popela a pokračuje dál. Myslím, že to takhle máme všichni. A u mě je to teď fajn.
