Vzpomenete si na svůj úplně první filmový festival?
Ten jsem absolvovala ve svých dvaadvaceti ve Španělském Valladolidu s filmem Sestřičky. Moc se mi hodilo, že se španělštinu průběžně učím už od svých třinácti let. Tehdy jsem se platonicky zamilovala do španělského herce a podotýkám, že už to možná předznamenalo mou vztahovou budoucnost. Nebyl to totiž žádný mladík, ale statný čtyřicátník. (smích)
Španělsko je prý od té doby vaší zamilovanou destinací.
Je to tak. Navíc si tam opravdu troufnu tu svou španělštinu procvičovat, Španělé jsou nesmírně vstřícní a laskaví. Máme ale ještě jednu oblíbenou destinaci, a tou je Bulharsko. Takže to střídáme.
Přenesme se na festival do Karlových Varů, kde jste od svého triumfu ve filmu Domácí péče opakovaně každoročním hostem. Jak vnímáte zdejší „hvězdný prach“?
Vím, že to může znít absurdně, protože jsem herečka a k naší profesi to zkrátka patří, ale cítím se prostě lépe před filmovou kamerou nebo na jevišti. Musím však přiznat, že tento stresující frmol mi moje profese pomáhá zvládat skvěle – prostě to zahraju! Minimálně kvůli fanouškům, kteří mě mají rádi. Vůbec mi nedělá problémy vyfotit se s nimi, podat jim ruku nebo třeba věnovat autogram. Jejich pozitivní zájem mě těší. Možná je to i tím, že mám vesměs kladné role, což jak známo, fanoušky herců často ovlivňuje.
Festivalovou společnost vám pravidelně dělá vaše dcera Karolína a její partnerka Natálie. Jste parťačky?
Naprosté. „Moje holky“ jsou mi velkou oporou ve chvílích, které jsou pro mě náročné, právě třeba jako být středem pozornosti na filmovém festivalu. A nejen to. Díky nim například pronikám do moderních technologií. Natálka mě s trpělivostí jí vlastní převedla přes propast, která leží mezi mým starým tlačítkovým telefonem a chytrým telefonem. Musím přiznat, že mě to celkem baví.
Slavný taneček v Sestřičkách jsem vymyslela já, říká Alena Mihulová |
Obě holky navíc spolupracují v byznysu, který rozjela dcera Karolína. Na Instagramu má svůj profil s názvem Jak na reklamu a sítě – psáno dohromady – kde pomáhá především začínajícím podnikatelům vybudovat úspěšnou značku právě na této sociální síti. Tedy pokud tomu dobře rozumím, takovou značku, která jejich klientům vydělá peníze bez toho, aniž by měli statisíce sledujících.
Za vším je vášeň k tomu, co člověk dělá a čím se potenciálně může živit. Moje dcera tak pomáhá nejrůznějším profesím, od svatebních fotografů a umělců až po obchodníky s probiotiky. Těší mě, že je ve své profesi úspěšná. Pokud vím, momentálně je „vybookovaná“ snad až do března příštího roku.
1. července 2018 |
Pomáhá vaší dceři v profesi slavné jméno?
Karolínka naopak své jméno ani vazbu se mnou nikde sama iniciativně nezveřejňuje. Vím, že si svůj úspěch chce zasloužit naprosto sama. Společnému focení třeba tady na festivalu se ale nebráníme. Pak dochází často k humorným situacím, kdy ji její sledující a klienti překvapeně posílají printscreeny s naší fotkou a diví se tomu. (smích)
Užívám si, že dceři nevadí trávit volný čas se mnou, říká Mihulová |
Na filmovém festivalu jsou zpravidla potřeba kufry s nejrůznějším společenským oblečením. Jak jste to řešila?
Pomohla mi zase naše Natálka, která je velmi kreativní a má skvělý výtvarný cit. Potřebovala jsem si přivézt večerní šaty nejen na slavnostní premiéru mého nového filmu Atlas ptáků, ale samozřejmě i na samotný zahajovací ceremoniál. Oslovily jsme návrhářku Vandu Jandu, která byla hned ochotna pomoci.
Když jsem u ní v salonu uviděla ty lila šaty s korzetem, hned se mi líbily. Ale říkala jsem si, ty jsou spíš pro nějakou dvacítku. Pak mě to ale popadlo a rozzlobila jsem se sama na sebe se slovy: „Kdo ti dává ty limity, proboha? Už ses přece několikrát v životě zařekla, že nebudeš dbát na to, co říkají druzí.“ Když jsem si pak šaty zkusila a zjistila, že nejsou na dvoumetrovou modelku, ale na Mihulku, už jsem bez nich neodešla.
Mluvíte o překračování limitů. Jak vnímáte iniciativu s názvem Manželství pro všechny?
Absolutně ji podporuji a vždy mě u toho napadá, proč vůbec mluvíme o něčem, co už mělo být dávno samozřejmé? Cokoli na tomto světě je, sem totiž z nějakého důvodu patří. My jsme si to nějak nezařídili a už vůbec není v naší moci vecpat sem něco, co by tu zkrátka místo mít nemělo.
21. srpna 2021 |
