Vrýváte se pod kůži svou sólovou tvorbou i jako účastník televizní Tváře. Nedávno jste vydal nový singl a videoklip A Perfect President. Jaké jsou zatím ohlasy?
Úplně stejně dobré, jako z toho prvního singlu. Já jsem vlastně upřímně překvapený, že ta odezva je tak vřelá. Vřelejší, než jsem kdy čekal. Když jsem vydával singl na jaře, bylo to dlouhé odhodlávání, tak jak to u těch prvních singlů bývá. Nějak jsme to splašili a udělali klip, tak nějak na koleni. Využil jsem všechny kontakty, které jsem kde měl, kameramana a střihače, co se mnou dělají. Givinar (Givi Kross) mi udělal režii, partnerka Emma Smetana mi s tím pomohla, a tak jsme to pustili do světa bez labelu a vlastně i bez nějakého budgetu na PR.
Jelikož Emma umí skvěle psát tiskovky, rozeslali jsme to po mailech a vlastně se všichni ozvali a všichni to vzali. Ozvali se i z rádií a nasadili to, i když to je singl v angličtině a není to úplně prvoplánově takový popový zvuk. A to stejné se děje i teď s tím Presidentem. Jde to i bez těch všech zákulisních věcí, o kterých bych si mohl myslet, že se musí dít, ale ony se vlastně nedějí. Nebo v mém případě rozhodně ne.
Ono je něco jiného mít mediální prvoplánovou tlačenku, nebo mít něco na světové úrovni a jen to nevtíravě nabídnout s tím, že se toho média chytí...
Děkuju. Tedy, pokud jste právě naznačil, že mám něco na světové úrovni. Spíš jsem si tak nějak myslel, a teď se za to tak trošku stydím, že je úplně jedno, na jaké úrovni tu věc máš, že pokud tu tlačenku nemáš, nebo pokud do toho nedáš ty prostředky, tak že není šance s tou věcí prorazit. Ale ona ta šance do jisté míry je. Možná je to prostředím, dobou, kdy jsem s tím singlem přišel. Zdá se, že to podhoubí je teď otevřeno vlastně všemu.
Díky novým popovým králům světa, ať už to je zpěvák Harry Styles, který dělá vlastně něco hrozně za roh a používá ten One Direction fame, protože jede sedmdesátkovou hudbu, nebo zpěvačka Billie Eilish, která vychází z úplně alternativních hip hopových prvků, které vměšuje do popu. Myslím, že zdejší rádia daleko více nasazují anglickou hudbu a nebojí se nasadit anglicky zpívanou skladbu českého interpreta. Tohle vím, že vždycky bylo téma. Jakože my nezpíváme anglicky, takže nás nebudou hrát v rádiích. A mě se zdá, že jsem přišel v nějaký moment, kdy je pro to celé to prostředí tady více nakloněné.
Jaké to je, spolupracovat profesně s vlastní partnerkou?
Je to skvělý! Vlastně bych rád řekl něco pikantního, ale je to skvělý. Hodně dobře asi dokážeme oddělit pracovní neshody a ego, že jsme měli dost času si tohle pilotně odlétat. Já už jsem se podílel na její desce, kterou dělala s Jirkou Burianem. Tam jsme si vyzkoušeli, jaké to je, spolu takhle něco dělat, co to je zahazovat nápady jeden druhého, smetávat je ze stolu a nějak se s tím pak vypořádávat. Máme za sebou to, že já jsem režírovat její klipy, takže víme, jaké to je, když ona odmítne můj skvělý vizuální nápad, nebo se mi převlékne na place, nebo se jí nelíbí, jak jsme sestříhali to dílo, kdy ona je vlastně můj klient.
To máme za sebou a teď, když se to všechno obrátilo a ona pomáhá mně s mojí sólovkou, což vyústilo v tom, že teď režírovala i klip A Perfect President. To je vlastně její režijní počin, bez toho, aby kdykoliv předtím dělala režii. Už jsme oba takoví vyklidnění. Já k tomu přistupuji tak, že se dokážu vzdát veškerých svých manýrů a vlastně jsem ve střižně seděl poslušně s ní a koukal jsem, jak se dohaduje s naším střihačem a hrozně jsem nechtěl být ještě ten třetí, co do toho plamene ještě něco přileje. Věděli jsme, že máme málo času a že když ona je ten člověk podepsaný pod režií té věci, tak je to její zodpovědnost. A v tomhle se na ni dokážu plně spolehnout.
Moderátorka Emma Smetana je podruhé těhotná |
Čekáte teď miminko. Podle jakých indicií vybíráte jméno pro svého dalšího potomka?
Normálně si zapnete… Jak se jmenuje ten kanál, kde hrají tu starou hudbu?
VH1 Classic?
Zapneme si VH1 Classic a jedeme. Koukáme a když se nám líbí nějaká písnička, tak se podíváme, kdo ji zpívá. Zrovna teď zvažujeme, že by se mohlo dítě jmenovat Jethro Tull. (smích) Ne, já nevím. Žádné indicie nejsou. Lennon je jméno, které vymyslela Emma z pochopitelných důvodů. Ale vlastně ji to napadlo náhodně, když jednou projížděla Prosekem. Někde jela v autě nějakým pražským sídlištěm a najednou jí napadlo, že naše dcera se bude jmenovat Lennon. V tu chvíli se to rozhodlo. Ale pak jsme ještě chvilku hráli na to, že vymýšlíme další jména, už to bylo ale podle mě dané. A to byla tehdy v nějakém čtvrtém, pátém měsíci.
Zamíchala vám kartami vztahu a ovlivnila nějak i to druhé těhotenství jistá paparazzi kauza z letošního léta?
(smích) Zamíchalo mi to se životem docela nepříjemně. Ale jen na pár dní. Protože nám číhali různí lidé před barákem a já jsem zrovna začínal točit Tvoje tvář má známý hlas a bylo to pro mě do jisté míry stresové. Chtěl jsem ze sebe vydávat to nejlepší. Zároveň jsem věděl, že v Tváři budu narážet na své taneční i pěvecké limity. Byla to velká výzva a jako na pech se celá ta blbost děla přesně v tyto dny, kdy já jsem začínal točit. Ráno jsem si třeba z domova odnášel hezké obleky a oblečení připravené na Tvář a pak jsem se druhý den dočetl, že v těch šest ráno, kdy jsem odjížděl na plac, stál někdo před barákem a fotil to. Někdo, kdo evidentně před tím barákem přespal v autě a nafotil si to, aby se k tomu pak napsalo, že se stěhuji z domova a takovéhle věci.
Což bylo do jisté míry vtipné, ale spíš takové creepy, děsivé. Já jakožto alternativní umělec až tak exponovaný nejsem, ale pro exponované osobnosti to jsou běžné věci. Já ale teď objevuji, jak creepy to je. Že mi někdo spí před barákem nebo že je někdo placený za to, že tě vyhlíží. Čeká, až půjdeš s odpadky, nebo ven, nebo že půjdeš za ruku se svojí ženou po Náplavce, na nějaké běžné procházce. Děláte něco celý život a teď tam bude někdo a půjde za vámi po nábřeží s foťákem. Říkáš si: Jsem asi paranoidní, ale mně se fakt zdá, že za námi někdo je. A on tam fakt někdo je. (smích) Ty se na něj otočíš a on začne utíkat. Co to je za práci?
VIDEO: Jordan Haj jako Harry Styles v Tvoje tvář má známý hlas:
Jak jste pohlížel na show Tvoje tvář má známý hlas předtím, než jste tam účinkoval a jak teď, když máte tu osobní zkušenost? Spousta lidí na to může pohlížet jako na bizár za „easy money“.
Já na to možná asi neměl úplně názor, moc jsem to totiž neznal. Nechci, aby to vyznělo pražskokavárensky, ale ono to tak vždycky vyzní. My nemáme televizi. Nebo takhle... Máme doma televizi, ale koukáme na jiné věci. Na filmy, na Netflix nebo pouštíme pohádky Lennon. Ale na běžný televizní program nekoukáme už léta, takže Tvář je něco, co mě míjelo v té všeobecné rovině, stejně jako každá jiná televizní show. Já jsem znal jen z internetu nějaké strašně skvělé nebo hrozné věci, co tam byly. Věděl jsem, že tam někdo předvedl třeba něco hrozného nebo něco, co zvirálnělo, nebo když někdo převedl něco úžasného, co také zvirálněho v rámci nějakých mých osobních kruhů přátel.
Umím si představit, že bych měl čtyři děti. V Izraeli je to běžné, říká Haj |
Věděl jsem třeba, že Jan Cina tam dělal neuvěřitelné dokonalosti. Ale neviděl jsem jich dost na to, abych se zděsil. Kdybych viděl určité věci, co tam někdo předváděl přede mnou, tak do toho nejdu, už čistě z toho strachu, že to nedorovnám, což jsem samozřejmě nedorovnal. Takže jsem byl sám uchráněný v tom dobrém i v tom špatném. Nebyl jsem nabrífovanej. Když jsem do Tváře šel a i po dobu, kdy jsem ji točil, jsem vlastně devadesát procent toho, co se natočilo, dodnes neviděl. Neviděl jsem svoje výkony. Znám nějaké úryvky z Instagramu, co jsem zahlédl ve stories lidí, kteří mě sdíleli, ale na věci, ve kterých se objevuji, se nekoukám. Nedělá mi to dobře, spíš mě to blokuje.
Raději jsem se uchránil sám před sebou a spolehl jsem se na to, že když jsem vždycky seděl v sobotu večer v kuchyni a Emma si to pustila, pak přišla do té kuchyně a říkala: Jo, dobrý to bylo, v pořádku, nemusíš se bát. O pár minut později začaly chodit storíčka těch lidí na Instagramu a já viděl, že je to láskyplné, tak jsem si oddychl, že to asi nebyl průšvih. Ale stejně jsem se na to nepodíval! (smích)
Co byste osobně chtěl sám za sebe dokázat ve světě popkultury? Mít jméno známé po Evropě?
Tak samozřejmě. V osmnácti jsem zakládal první kapelu, alternativní indie rockovou kapelu Peter Pan Complex, svým způsobem jedinečnou v té době. Takových kapel tu moc nebylo. A taky jsme toho moc neuměli (smích). Ale postupně jsme se vyvinuli do nějakého velice specifického zvuku. Celé to v jeden moment ztroskotalo na tom, že se mi zdálo, že posluchači na to zde nejsou dost zvědaví. Všem se nám to zdálo. Byli jsme tím demotivovaní a na tom to ztroskotalo. Vlastně na nějaké ani ne vyřčené, ale vnitřní ambici, že tato věc by se mohla prosadit v zahraničí, že by to mohlo někoho zajímat. Že by se toho mohl nějaký management chytit, že když to vydá nějaký label, tak to přepošle dál do svých poboček...
Hvězda Tváře Jordan Haj: Nepovažuju se za zpěváka, jsem muzikant |
Všechny tyto ambice, které kapely a interpreti mají. A je to logické, protože všichni jsme umělecké citlivé duše, co strašně chtějí, aby to, co děláme, vidělo co nejvíce lidí. Chci jen říct, že tento jistý druh bolesti, co si tak trochu vždy ponesu na rameni, nebo v srdci z toho neúspěchu, z toho objektivního neúspěchu v tom, že se to nedostalo k dostatečnému množství lidí a nestalo se to světovým, je něco, co si úplně cíleně programově zakazuji teď s tou svou sólovkou. Samozřejmě bych chtěl, aby můj singl o konci světa slyšel celý svět, nebo bych chtěl, aby singl A Perfect President slyšeli v Americe a promítli si do toho svá témata s tím, kdo jim zrovna seděl v Bílém domě posledních pár let.
Myslím, že by to mohlo nějakým způsobem rezonovat, že tato poezie, toto písničkářství, kterým nesděluji nic, co by byl protestsong, nebo politická tvorba, je vlastně obraz nějaké ztracenosti mileniála v tom současném světě. Něco, s čím by mohli rezonovat lidi všude. A něco ve mně věří, že ano. Tak samozřejmě doufám a vím, že by to bylo skvělé, kdyby se to dostalo k těm lidem. Ale ta vědomá ambice: Tady jsem vydal singl. To je ono, ten až všichni uslyší, tak... To je něco, co je předurčené ke strašnému zklamání, dříve nebo později to člověka oslabí. Bez labelu jsem tu vyhrál nějaké hitparády, v rádiu na Evropě 2, hrajou to na Fajn Rádiu a asi v dalších rádiích a je to skvělý, ale je to jen bonus.
Nebylo nikde psáno, že by se to mělo stát a já jsem nedoufal, že se to stane, jsem rád, že se to stalo. Jsem rád za každý další view, každé další zhlédnutí, co to má na YouTubu bez toho, že by to bylo sponzorované, nebo jakkoliv vytvářené uměle. Ta věc žije nějakým vlastním životem a ten je slabší, než byla nějaká moje ambice, ale je silnější, než nějaká moje základní víra v to, co se s tím může stát. Čistě pro motivaci sebe samotného si ty ambice zakazuji, ale samozřejmě že bych chtěl, aby se to dostalo co nejdál. Leť ptáčku, leť, co nejdál můžeš.
Co zformovalo vaši osobnost? Určitě zřejmě i rodinné kořeny. Kam až sahají?
Moji osobnost zformovalo několik věcí. Jako první to byl asi na sídlišti ve Varech na Růžáku v raném dětství Michael Jackson. Měli jsme doma videokazetu a já jsem každý klip od Jacksona, co začátkem těch devadesátých let existoval, viděl třeba pěttisíckrát. A to nepřeháním. To je možná fakt to číslo. Každý jeho kostým jsem měl vyrobený buď od babičky, nebo jsem sám svázal nějaké hadry dohromady. To je úplně první formující věc. To pak samozřejmě nějak ustalo a v pubertě to byly potom různé fáze.
Zpívala jsem všude a všem, i když o to nestáli, říká Emma Smetana |
Například metalová, protože jsem žil v kibucu v Izraeli, což je taková hippie forma žití, hodně napojená na rockovou formu, na starou hudbu. Měl jsem nejdříve metalovou partu, pak jsme si jeli Led Zeppelin, Beatles, Doors, Rolling Stones a Boba Dylana. Později zase proběhl návrat k popu, třeba jako Justin Timberlake. Pamatuji si, že pro mě byl v jeden moment hodně silný.
Když jsem pak poznal Emmu, prostřednictvím jejího tatínka to byli Beatles. A pak později s Jirkou Burianem hodně i hip hop a proniknutí do toho světa. Kapitán Demo, na kterém se podílím, je inspirovaný hip hopem, ale u mě je to vlastně i ta láska k hip hopu jako takovému. Vyznám se v rapu, poslouchám ho aktivně. Čekám na desky svých oblíbených interpretů, řeším to zvukově, řeším subžánry rapu a žiju tím do jisté míry. I celou tou kulturou. To všechno se ve mně mísí. Stará hudba, hip hop, Jackson a někde po cestě Beatles. (smích)
VIDEO: Jordan Haj - A Perfect President (Official Music Video):
