„Když jsem začínal, radši bych šel do Sparty nebo do Slávie, byli slavnější, ale nechtěli mě, Dukla si mě našla na vojně v Žatci. Tam se braly nejlepší peníze. Ale přál bych si hrát v dnešním fotbale. To je o několik nul víc. Když vidím, že mají sparťani nebo slávisti na pásce kolem milionu, to my neměli. My měli kolem deseti tisíc korun,“ vzpomíná na své fotbalové začátky Vízek.
Peníze uměl Ladislav Vízek nejen vydělat, ale i roztočit. Mnoho tisíc utopil v hazardu i v podnikání. „Když jsem skončil s fotbalem, rozhodl jsem se, že si koupím hospodu. A mám ji doteď. Koupil jsem ji za vyvolávací cenu asi 3,5 milionu a živí mě dodneška. Ale už bych to neudělal. Štamgasti na mě začali nadávat, že jsem zdražil. Přitom já jsem nejlevnější široko daleko, protože je to moje, nemusím platit nájem,“ řekl.
Proto hospodu pronajal a už tam chodí jenom na mariáš. Hraje ostrý a drahý mariáš a když se mu nedaří, za večer prohraje i několik tisíc. „Docela prohrávám, poslední roky mám smůlu. Když za večer prohraju jenom tisíc, tak si pískám,“ přiznal fotbalista s tím, že na karty přesedlal po neúspěchu v casinu a v sázení na sportovní zápasy.
„Do casina jsem chodil na ruletu, ale to se nedá vyhrát. Tam jsem nechal dost, jeden večer jsem prohrál třeba dvacet nebo třicet tisíc. A pak jsem od toho ustoupil. Tak jsem přesedal na karty,“ vypráví fotbalová legenda.
Sázení ho stálo nejen dost peněz, ale málem i přátelství. „Zeťák Vláďa Šmicer řekl, abych vsadil na Tottenham v zápasu proti Liverpoolu. Měla to být jistota, Liverpool do zápasu posílal béčko. Vsadil jsem na to celou tržbu, kolem dvaceti tisíc korun. Horší než to, že jsem ty peníze prohrál, bylo, že jsem do toho naverboval dalších asi sto lidí. Pak jsem půl roku nemohl do hospody. Chtěl jsem po zeťákovi ty peníze zpátky, ale nedal mi je. Od té doby už taky moc nevsázím,“ kaje se Vízek.
22. října 2016 |
