Jaká jste hospodyňka?
Příšerná, ale naprosto. Opravdu. Snažím se a mně to strašně nejde, ale je to pro mě velmi náročné. Ne že bych vůbec nevařila. Vařím, ale špatně a vůbec mi nevadí, když mi to někdo řekne. Jsem v procesu učení. Pokud jde o úklid, tak to samozřejmě dělám a strašně mě to nebaví. Ale nemám hospodyni. Teď se učím vařit i pro malou, to je zatím lehké vaření a co se týká toho, že bych třeba šla a nakupovala výhodně, tak to u mě vůbec nehrozí. Já to neumím. Snažím se, víte? Neutrácím zbytečně, ale nějak se mi ty peníze vždycky rozutečou.
Koukáte však na kvalitu, což stále spousta lidí nedělá.
Jenže já jsem k tomu byla donucena. Pro mě to je jednodušší. Když máte nějaké problémy s břichem, se zažíváním, tak si fakt musíte dávat pozor na to, co jíte. To znamená, že to neděláte ze srandy, plezíru, nebo že to je moderní. Děláte to proto, že když budete jíst špatně, tak budete mít bolesti, bude vám fakt nechutně, nebudete moct pracovat, nebudete se moct bavit, takže potom jdete a nakupujete kvalitní potraviny. No a když to děláte sám pro sebe, tak samozřejmě chcete, aby to dělala i tvoje rodina.
Je těžké předělat něčí stravovací návyky?
Můžu mluvit jenom o sobě. Bylo to těžké, ale já jsem na bezlepkovou stravu najela asi před patnácti lety, a to ještě nebylo tak snadné sehnat věci jako dnes. Teď už to je brnkačka, teď si vybíráte dokonce. Co je dobré a co není. To dřív nešlo. Byl jeden bezlepkový chleba, který byl ultra hnusný, ale vy jste si ho dát museli. Ale teď si můžete vybrat, jestli chcete kmínový, nebo s příchutí sýru. To je krásné.
Bezlepková strava ještě tenkrát musela stát hodně peněz.
(smích) Jo, ale ono to je drahé i teď. Musí to být dražší než normálně, protože ta mouka je dražší. Ale je fakt, že když třeba matka samoživitelka má dvě děti na bezlepkové dietě, tak to pro ni musí být dost složité, protože i kdyby si ten chleba pekla doma sama, tak bezlepková mouka je drahá. Vlastně jste trestaný za něco, za co nemůžeš. Bezlepkovou dietu si většina lidí nevymýšlí. Musí to držet. Když to nedrží, tak jim je špatně. No a přitom musí zaplatit víc. Je to nespravedlivé.
6. prosince 2016 |
Jste hodně pracující maminka, s jakým respektem koukáte na maminky samoživitelky?
Já se omlouvám, nechci vás opravovat, ale já nejsem hodně pracující. Dávám poměrně dost volna, nepracuji tolik, jako jsem pracovala. Velmi opatrně se vracím, nebudu to přehánět ještě rok. Budu zkoušet asi jenom jednu dvě věci. nebudu hrát pětadvacetkrát do měsíce. Velmi pomalu najíždím, protože já si Betynu chci užít, já víc dětí mít nebudu. (smích)
Ale je pravda, že na ni nejsem sama. Jsme na ni s manželem dva, samozřejmě i po finanční a energetické stránce. Vždycky jsem obdivovala holky, co jsou samy na dítě, ale teď je to ještě víc. Protože mám pocit, že mám pořád ještě šestinedělí. Furt i po roce. (smích) Mně hormony pořád lítají, tak to potřebujete uzemňovat, na což je jako hromosvod výborný manžel. Když ho nemáte, tak nevím, kdo vás uzemňuje. Je to náročný. Fakt holčičky, klobouk dolů teda.
Naposledy jsme spolu mluvili při natáčení ve fitku. Dávala jste si určité cíle s hmotností. Jak to nyní vypadá?
Vypadá to dobře! Už mám dole asi čtyři kila. (smích) Myslím, že víc se zatím nehnu. Zastavila mě operace kolene, takže nemůžeme cvičit tak, jak jsme si plánovali. Musím ještě dodělat diastázu. Ale co se týká výživy, tak na tom pracujeme. Jde to pomalu. Myslím, že jsem jediná matka, která po porodu nezhubla třicet kilo okamžitě. Už z toho začínám mít černé svědomí. Já kouknu na internet a tam všechny porodí a do tří týdnů mají úplně plochá břicha. Tak nevím, prostě jsem asi jediná divná. Doufám, že je alespoň ještě někdo takový.
Miluše Bittnerová
Jste hodně rozčarovaná, když vidíte osobnosti ze světa showbyznysu, které se fotí v plavkách hned po porodu?
Nejsem. Akorát řeknu, že je to svině, a roluju dál. (smích) Ne. Mám Instagram asi tři měsíce a ještě jsem nedala ani jeden příspěvek, jenom tak koukám a nestačím se divit. Je to strašně vtipné, takže to jen okomentuju a jdu dál. A nebudeme o tom mluvit už.
Instagram je velký fenomén současnosti. Kdybyste byla influencerkou, zaměřila byste se na jídlo, cestování, nebo něco jiného?
Já nemůžu být vůbec nic, protože nejsem vhodná na Instagram. Nerada se totiž fotím a na Instagram se musíte fotit. Mohla bych fotit lidi, které potkávám, ale ti to asi nebudou chtít. Jídla, která vařím, těch umím asi dvacet, takže to bychom tam zase neměli co dávat. Čím víc na Instagram koukám, tím víc vím, že tam nepatřím. Možná to je tím, že jsem stará? Je to možné.
Ale moje mentalita není na to, abych dala fotku a sbírala lajky, abych ze sebe dělala reklamní sloup. Já to prostě dělat nechci. Zase mám ale ráda Facebook, protože se tam hodně píše. Teda, ne že bych ho moc používala, ale vlastně ho mám asi radši než Instagram. Prostě jsem oldschool, a co jako?
Když se snažíte naučit to jedenadvacáté jídlo, vztekáte se hodně, když vám to nejde?
Jo. Já jsem cholerická hysterka, co se vaření týče. Takže mě třeba naštve, že neumím pořádně krájet cibuli tak, jak to sekají rychle v televizi. Občas to zkouším, protože mně se líbí, jak to cvaká. Ta cibule mi pak lítá a do toho tam leze Betyna po zemi, padá to na ni a já si říkám: „Se na to můžu...“ A pak to zase dělám pomalu, vypadám, že si u toho uříznu všechno. No mně to nejde. Jsem hysterická, ale snažím se. Opravdu. Třeba dneska budu vařit kuře. Péct.
Miluše Bittnerová a Michal Necpál ve StarDance
To spolehlivě umíte?
Může se to zvrtnout, ale už jsem ho párkrát dělala a prý dobrý. Teda dobrý. Takhle. Snědli to.
Zapomněla jste někdy něco v troubě?
Ne, já totiž miluji minutku. To je pro mě jedna z nejdůležitějších věcí v kuchyni. Já si ji nařídím, ona na mě zařve, že mám v tu chvíli něco udělat. Já vůbec nevím co, ale vím, že když to řve v kuchyni, že tam mám jít a to už potom zjistíte, co se děje. (smích) Já miluji jídla, která nakrájíte, dáte někam a zapnete minutku, to je paráda. Akorát to doma zrovna nechtějí jíst, ale to se časem naučíme.
Tak hlavně pozor na minutku, až na ní malá dcerka dosáhne.
Jo. No ale je pravda, že teď musím začít řešit zabezpečení bytu, což je moje velké téma. Vlastně nevím, co vše tam můžu dát, co není navíc, co tam může být a ne. Betyna mě překvapuje, co všechno ji zajímá. Třeba normální hračky už moc ne. Začaly ji strašně bavit šminky. Musela jsem vytáhnout staré šminky a ona si s nimi hraj.
Myslím, že genderově neutrální výchova není možná. Betynu přesně baví ženské věci, kytička, rtěnka. Auto zatím ne. Nevím, jak to genderově vyváženě dělají. Vím, že já to dělat nebudu, jenom mě tak zajímalo, jak to může fungovat? Myslím, že nemůže.
