Právě jste na cestě do Brna, co tam podnikáte?
Mám tam natáčení Silvestra pro Českou televizi. Budeme v pořadu, který uvádí Jana Paulová s Pavlem Zedníčkem, vystupovat s kapelou Hamleti. Mám takové příležitosti moc ráda, už i proto, že se můžu potkat se svými kolegy z branže. Od dob, kdy televize upustily od natáčení velkých zábavných pořadů, už takových možností moc není. No a v neděli 1. prosince to do Brna otočím znovu, neb tam začínám své vánoční koncertní turné Až do nebes 2019.
Loni jste kvůli porodu syna Matouše měla v předvánočních turné pauzu. Máte trému?
Obrovskou! Ta ze mě vždycky spadne, až když vstoupím na pódium. Prosinec mám letos vůbec dost plný, kromě turné po pěti českých městech mám ještě jiná vystoupení, v divadle Studio DVA hrajeme představení Děvčátko, kde mám roli anděla. No je toho dost. Musím ale přiznat, že mám tohle předvánoční období moc ráda, vnímám tu vzájemnou pospolitost a lidskou laskavost nějak víc, než je tomu během roku.
Můžou se diváci vašich koncertů těšit na nějaké speciální překvapení?
Před dvěma lety jsem měla na své první vánoční turné skvělé ohlasy, takže jsem sama sobě nasadila dost vysokou laťku, což mě mírně stresuje. Stejně jako tehdy, ani letos nebudu mít žádné hosty a ani žádný scénář. Vše vzniká až na místě a divákům můžu tak slíbit, že vše, co uvidí a uslyší, bude naprosto autentické. Pevně daný je jedině seznam písniček, které na koncertě zazní v doprovodu Boom! Bandu Jiřího Dvořáka a smyčcového kvarteta.
Jistě mezi nimi bude i coververze skladby z filmu Láska nebeská s názvem Vánoce s Karlem G.
To je právě to, čeho se dost obávám. Od té doby, co Karel Gott zemřel, ji nejsem schopná zazpívat. Kdykoliv to zkusím, spustí se mi slzy a je konec. Sama jsem zvědavá, jak tohle na koncertech dopadne.
Chystají se do pražské Lucerny, která celé turné uzavírá, i vaši synové?
Myslím, že spíš asi budou chybět. Matouš je na tohle ještě moc malý a Tadeáš asi zůstane taky doma. Ten by mě totiž mohl pěkně rozhodit třeba tím, že vběhne na jeviště, což už se i stalo. Je to neřízená střela. (smích) Rozhodně ale nebude chybět zbytek rodiny včetně devadesátiletého dědečka, který minule nebyl. Moc mě potěšilo, že letos chce přijít, obzvlášť i proto, že loni zemřela babička. Tento rok to pro mě vůbec bude hodně emotivní. Všechno, co jsem prožila, v mém zpěvu snad bude. Vnímám to ale pozitivně, zpěv mi ve zpracování emocí hodně pomáhá. Turné pro mě bude jedna velká psychoterapie zároveň.
Monika Absolonová
Říkáte o sobě, že jste perfekcionistka. Není to příliš stresující?
Samozřejmě že je, ale s tím už nic nenadělám. Je to otázka vnitřního nastavení, a ten kritik ve mě mi dává někdy pěkné kapky. Občas se stane, že mi dobrý pocit z výkonu zkazí malý detail, kterého si ale všimnu jen já. Nebo když něco natáčím, pořád bych to přetáčela dokola! Ještě že mám kolegu Ondru Izdného, který mě nejen doprovází na koncertech ve sborech, ale režíruje i mé hlasové aktivity. Ten mi vždycky řekne: „A dost!“ Na druhou stranu mě ale moc potěší, když mě pochválí někdo, komu důvěřuji a kdo to třeba normálně moc často nedělá, jako například můj bratr. Takovým lidem věřím, že to opravdu myslí upřímně.
Máte hlasového poradce?
Čas od času zajdu za panem profesorem Eduardem Klezlou, na toho já hodně dám. Studoval u něj ostatně i zmíněný Ondra Izdný, i proto máme na pěvecký projev dost podobný pohled. Mým osobním barometrem, jak jsem na tom hlasově, je jedna písnička z muzikálu Dracula. Jsou v ní velké přechodové tóny, prostě ideál na to jak poznat, jestli mi v krku zrovna něco nehapruje. Teď je zrovna náročnější období, jak známo, hlasivkám nejlépe svědčí spánek, a s naším milovaným přírůstkem toho pravda momentálně moc nenaspím. Hodně mi v tom pomáhá můj Tomáš, vždycky před vystoupením spí s Matoušem on a já tak můžu v klidu spát třeba šest hodin v kuse.
Monika Absolonová
S fanoušky na sociálních sítích živě diskutujete. Musela jste si už někdy poradit s takzvanými hatery?
Musím přiznat, že zpočátku jsem byla k sociálním sítím dost nedůvěřivá. Navíc nejsem technický typ, nemám ani počítač, vše řeším přes mobil nebo maximálně přes tablet. Postupem času jsem ale objevila Facebook a později i Instagram. Zjistila jsem totiž, že takhle můžu lidem říkat věci opravdu tak, jak jsou, a oni si pro ty informace dojdou raději přímo ke zdroji. Víme dobře, jak je to v dnešní době mediálních dezinformací. Už nemusíme být oběti bulváru, prostě si své noviny tak trochu můžeme vydávat sami a mít to pod kontrolou. Mám navíc to štěstí, že moji followeři jsou vesměs pozitivní lidé. Negativních až zlých reakcí jsem za celou tu dobu zaregistrovala opravdu jen několik, a ty jsem vymazala. Ať si svou žluč chodí hateři vylévat někam jinam, já na ně nejsem zvědavá. (smích)
Vzhledem k množství followerů jste už dnes vlivnou influencerkou, obracejí se na vás firmy s nabídkami jejich propagace?
Ano. Ale tohle si přísně hlídám. Občas něčemu reklamu udělám, ale musí to být něco, s čím naprosto souzním a sama od sebe používám. Rozhodně si nechci ze sociálních sítí udělat zdroj obživy. Z těchto důvodů jsem některé lidi přestala i sledovat. Reklamy mě prostě obtěžují, to už si rovnou můžu zapnout některou z komerčních televizí.
Máte vůbec svůj fanklub?
Tohle nebylo nikdy pro mě, nemám ráda přílišné organizování čehokoli. Sociální sítě v tom dnes dávají úžasnou svobodu, klidně by takové fankluby mohly nahradit. Kdo vás má rád, tak vás sleduje, a kdo ne, tak sleduje někoho jiného. Je to tak jednoduché! Poslední dobou jsem našla i zálibu v živých vysíláních. Občas když jedu z vystoupení, povídám si se svými fanoušky naživo a je to skvělé! Kolegové se mi smějí, že mám vlastně i svou vlastní televizi. A o propagaci koncertů ani nemluvě. Už se mi i stalo, že se koncert vyprodal jen skrz mou anonci na sociálních sítích, lístky ani nešly do prodeje! Ale na Instagramu mám i fanklub, který spontánně založila jedna milá slečna. Rozhodně však nikoho neorganizuje.
