Josef Trojan o natáčení s mámou: Na place jsme kolegové, ne matka a syn

V novém filmu Cena za štěstí se představí tři generace herecké rodiny Trojanových. Klára Pollertová-Trojanová (47) hraje matku svému skutečnému synovi Josefovi (17) a její skutečný tchán Ladislav Trojan (86) jí hraje i toho filmového. Pro Josefa Trojana jde o první hlavní roli ve filmu.

Ve filmu Cena za štěstí je vaše postava Patrika velice zodpovědná, místy velice pragmatická. Jste takový?
Pro mě to byl poměrně problém, protože nesplňuji ani jednu z těchto vlastností. Nejen, že jsem se musel učit kupu textu a seznamovat se s Patrikem, ale musel jsem se naučit hlavně tyto ty dvě základní vlastnosti, které nemám.

Jak byste postavu Patrika představil?
Patrik toho spoustu zažil a má spoustu zkušeností. Já jsem toho spoustu nezažil a nemám spoustu zkušeností. A myslím, že Patrik s tím umí hrozně zodpovědně nakládat a problémy, které řeší, neřeší subjektivně, ale objektivně a alespoň tím by mohl být divákovi sympatický.

Jaké byly společné scény s vaší skutečnou maminkou? Je pro herce výhoda pracovat s příbuznými?
Je to výhoda. Velká. Protože máma je podle mého názoru výborná herečka.

Není pro děti takových profesionálů jako jsou vaši rodiče těžší pracovat na jednom place?
My jsme se nepřímo domluvili, že se na place nebudeme brát jako matka a syn, nýbrž jako kolega s kolegyní, takže my tam na place nehrajeme na nějaké mateřské city.

Dostal jste od rodičů herecké rady do začátků?
Máma mi dala jednu výbornou radu, která mě provázela celý tento film, a to, že každá postava i situace má dvě stránky mince - jak tu špatnou, tak dobrou, takže nikdy nesmím být jenom hodný nebo jenom špatný.

Tatínek Ivan Trojan také poradil?
Co se rad od táty týče, nechtěl mi do role moc mluvit, protože se bál, a já s ním souhlasím, že bych jeho rady mohl do své postavy prodat a už by to nebylo originální a autentické. Radil mi ty věci okolo, které on už má zmáknuté - takže nějakou orientaci ve scénáři a v natáčecím plánu.

Josef Trojan při natáčení filmu Cena za štěstí

Patrik je vaší velkou hereckou premiérou v hlavní roli. Můžete už odpovědět, jestli se vám herectví líbí?
Tím, že začínám, můžu zatím říci, že se mi líbí. Uvidím, jak to bude postupovat. (smích). Je to první hlavní role ve velkém filmu. Zatím jsem s tímto řemeslem spokojený. Jak tak vnímám okolí, myslím, že ještě svá úskalí mít bude. 

Kolik diváků byste svému filmu přál?
Úplně se v tom neorientuji, ale když měl táta premiéru filmu Anděl Páně II, zaznamenal ten film milion. To je astronomické číslo. Rozmezí 200 až 500 tisíc by myslím bylo krásné.

Když jsme u té sledovanosti, ve filmu se objeví také známí youtubeři. Jak je vám blízký tento fenomén, typický spíše pro vaši generaci?
Blízký mi úplně není. Nechci shazovat jejich práci. Přece jen zaujmout v jednom měsíci třeba půl milionu lidí je určitě umění. Já jsem v tom zatím nenašel to kouzlo, co těch půl milionů lidí.

Pepa mě hrozně mile překvapil

Klára Pollertová-Trojanová o synovi Josefovi

Herečka Klára Pollertová-Trojanová se filmem Cena za štěstí po delší pauze vrátila před filmové kamery. A návrat to byl ve velkém. Režisérka a autorka scénáře Olga Dabrowská pro ni napsala nejen komplikovanou postavu, ale navíc ji obsadila do role matky jejího skutečného syna Josefa. Ve filmu se objeví také její druhý syn František a tchán Ladislav Trojan.

Klára Pollertová-Trojanová a její syn Josef Trojan při natáčení filmu Cena za štěstí

Jak se vám natáčelo se synem Josefem, který ve filmu hraje vašeho dospívajícího syna Patrika?
Nerada chválím svoje děti, ale musím říci, že mě Pepa hrozně mile překvapil.

Čím překvapil? Jistě ho jako syna dobře znáte.
Že je herecký kolega, partner, že umí naslouchat a improvizovat v situaci. A vlastně překvapil i tím, že jsem ho při scénách schopná brát jako hereckého partnera.

Josef prozradil, že svou roli s vámi nechtěl doma příliš řešit. Opravdu neměl tendence radit se se zkušenými hereckými rodiči?
V době, kdy nám sdělil, že chce být herec a nic jiného než herec, jsme mu vysvětlili všechna úskalí, která ho čekají. Ale řekli jsme, ať si jde svojí cestou, že si musí všechno vydobýt sám. 

To bylo vše?
Jediné, co jsem mu řekla na začátku, bylo, že se musí naprosto bravurně naučit text, protože to je základ. A to je vlastně vše.