Kolik máte ve skříni bot?
Mám jich dost a nejen ve skříni. Ale i po krabicích, po kufrech, podle toho, jak se mění roční období. Každý má nějakou úchylku. Někdo třeba na kabelky, někdo na sluneční brýle, někdo na hodinky, já mám na boty. U bot u mě platí pravidlo, že jich není nikdy dost.
Přiznáte, jakou cenu mají vaše nejlevnější a nejdražší boty?
Nejlevnější, to budou asi v řádu stovek nějaké žabky. A ty nejdražší, ty se budou pohybovat mezi patnácti a dvaceti tisíci. Takové páry mám však asi jen tři. Koupila jsem si je před mnoha lety a jsou to opravdu držáci.
Jste jako bývalá modelka spíše milovnicí podpatků nebo tenisek?
Už hodně dlouho chodím hlavně v botaskách. Občas nazuji společenské, když si to akce vyžadují, pokud to není nějaká událost spojená se sportem. Abych se přiznala, od té doby, co pracuji v televizi, nedá se na těch podpatcích vydržet každý den. Takže jsem se naučila po letech nosit i sportovní obuv.
V poslední době se to kolem vás hodně vdává, žení a množí. Nepomýšlíte také na bílé střevíčky a princeznovské šaty?
Samozřejmě přemýšlím, okolí se pořád ptá. Zatím ještě nenastal ten správný čas. Asi mi ty hodiny ještě netikají. Necítím, že bych teď hned potřebovala mít dítě. Mám kolem sebe spousty kamarádek, které jsou starší než já a stále děti nemají, ani nejsou těhotné. Takže mě to pořád nechává v klidu. Samozřejmě nechci být stará matka, takže v nejbližší době to třeba přijde.
Ani na vdávání nemyslíte?
Teď už to vůbec neřeším, to období, ve kterém jsem to řešila, už pominulo. Bylo to kolem mých čtyřiadvaceti let. Víc jsem přemýšlela nad tím, jak by měla svatba vypadat. Přes toto stádium jsem se úplně překlenula a už to nepovažuji za důležité. Možná je to i tím, že máme s přítelem ten vztah tak rozlítaný, že pendlujeme mezi Jihlavou a Prahou a nejsme ustálení na jednom místě. Svatbu nepotřebuji tak moc, abych to lámala přes koleno.
Jak jste se vlastně sžila se svou rolí moderátorky sportu?
Já jsem se k tomu dostala jako slepá k houslím, i když mě sport vždy zajímal. Prožívala jsem zápasy ať už v televizi, nebo jsem se byla podívat na utkání. Ať už šlo o okresní přebor nebo jiný zápas. Tenkrát jsem prostě byla ve správný čas na správném místě. Když jsem nastupovala na Novu, tak jsem vůbec nevěděla, co mě tam čeká. Trvalo to nějakou dobu, než jsem se všechno naučila. Až mě samotnou překvapilo, jak mi to sedlo.
Máte dobré ohlasy?
Většinou ano, ale ani ty kritické nejsou špatné. Člověk si z nich vezme rád ponaučení. Na druhou stranu přiznávám, že ten, kdo je nespokojený se svým vlastním životem, tak se většinou potřebuje vybít na někom jiném. Někdy se vybije v kritice na sociálních sítích. Takových lidí je naštěstí tak jedno procento. Zbytek je pozitivní, což mě moc těší. Pro mě je to zpětná vazba toho, že to třeba dělám dobře.
Který sport vás v osobním životě baví a který kvůli práci musíte víc studovat?
Nejvíc mě asi baví tenis. Ten mám ráda nejen pasivně, ale jsem schopná si ho i zahrát, což se o hokeji říct nedá. Jinak jsem hodně musela dohánět znalosti o fotbale, protože o ten jsem se nikdy předtím nezajímala. Až teď, poslední tři roky, kdy mám přítele fotbalistu. Nebylo to jen kvůli němu, ale právě kvůli práci. Chtěla jsem si doplnit mezery.
3. prosince 2018 |
